O litevském pivu se zmiňují starověcí cestovatelé již pár století před naším letopočtem, i když tenkrát určitě chutnalo jinak než dnes.

Nevím jak fungovalo litevské pivovarnlctví v dobách SSSR, ale dnes je na území této pobaltské republiky pivovarů, že je radost pohledět. Je to už 15 let, ale stále cítím na patře hutnost silného ležáku Švyturys, lahodnou sladkost Vilkmérges nebo překvapivou nakyslost medového Čižo. Člověk by si chtěl tuto zkušenost zopakovat a rozšířit, ale bohužel Litva je daleko.

V sobotu mne známí ze Slovenska svezli do polské Ratiboře. V tomto městě se dnes nalézají dva pivovary, mí dopravci však zaparkovali kus od centra v jakémsi obchodním komplexu. Naštěstí se tam nacházel i obří supermarket. Vzal jsem si košík a šel najisto. Měl jsem u sebe jen posledních 25 zlotých a tak jsem byl při nákupu alternativních pivních značek dosti limitován. Než jsem však stačil učinit jakékoliv rozhodnutí, zahlédl jsem v zahraniční sekci pár lahváčů z Litvy. Neváhal jsem ani sekundu. Venku panují optimální klimatické podmínky, v ledničce mám naložené utopence, manželka je mimo domov a domů si nesu tři litevská piva.

Pilsner z Kaunusu z pivovaru Volfas Engelman voněl trochu jako německý ležák. Taková na první přičichnutí příjemná, jinak však dost vlezlá vůně. Jinak mi litevský Pilsner velice chutnal. Přes poněkud nižší hořkost byl poctivý a velice pitelný.

Trochu hůře dopadlo pivo s názvem Butauty. Nevím, jestli se takhle jmenuje pivovar nebo je to název města. Pivo bylo nefiltrované, načervenalé barvy. Dosti mi vadila jednak jeho sladkost, ale též nepříliš lahodná kvasnicová příchut’. Docela jsem zaregistroval i tony rozkládajícího se másla. Že by inkriminovaný diacetyl? O mnoho lépe nedopadla v mém hodnocení ani třetí litevská značka – speciál Magaryčiu z pivovaru Kupiškénu. První hlt byl po předchozím vzorku celkem uspokojivý, chut‘ o poznání komplexnější, jinak však opět dost protivná nasládlost, která mne celkem otravovala. 5,8% alkoholu je střední síla a v kombinaci s předchozími vzorky dokáže spolehlivě uspat. Podřimoval jsem a snil o pivním rozvoji pobaltské země, která má i přes občasné přehmaty i českému pivaři co nabídnout.