Do Lipníku nad Bečvou není z Ostravy nikterak daleko. Proto je snadné zajet si tam na pivo.

Asi nejznámějším podnikem v onom mikroregionu je pivovar v Oseku zvaný Helf. Vaří řadu různých druhů piv a jeho výrobky lze nalézt i daleko od mateřského komína.

Poněkud zvláštním podnikem je minipivovar v Nových Dvorech, které jsou snad součástí samotného Lipníka. Svou filosofií připomíná spíše legendární Hospůdku Na mýtince, kde je hospodský naštvaný, když se objeví nějaký host. Otevřeno mají pouze v pátky od 17 do 22 hodin a telefonicky zájemce od případné návštěvy odrazují. Přesto vše se tam v dohledné době chystám.

Včera jsem se dozvěděl, že docela nedávno vznikl restaurační pivovárek na jistém lipnickém sídlišti. Příště…..

Prvním mým navštíveným objektem v Lipníku byl osvědčený Společenský pivovar. Počasí nic moc, ale zahrádka pod slunečníky v provozu. Menu bylo chutné a syté v ceně 102 Kč a patřilo k němu i jedno malé pivo. Jedenáctka slušná, ve srovnání se Svatovarem před cca 7 lety o něco méně hořká. Vídeňská 13° byla sice na můj vkus docela světlé barvy, ale vídeňský slad byl cítit. V kombinaci s trochou zkrocené hořkosti velice povedený kousek. Úplně marná nebyla ani regulérně polotmavá 12°.

Obec Černotín se nalézá jen pár kilometrů od lázní Teplice nad Bečvou, které se však v současnosti bohužel ruší. Vystoupali jsme k Hranické propasti, která je hluboká snad více než 500 metrů a z důvodů trvalého deště jsme se nakonec opět svezli vlakem až do cílové stanice.

Černotín je celkem nezajímavá obec. Její perlou je právě nedávno vzniklý minipivovar. Zdevastovaný objekt se lipničtí nadšenci snaží svépomocně zrekonstruovat a vypadá to na maratónský běh.

Pivovárek však už jede a 100% funguje. Nikterak mne nezarmoutilo, že se provozovna věnuje prozatím výhradně pivům spodně kvašeným. Začínáme jedenáctkou přímo z ležáckého tanku. Tady si mok svou hlubokou hořkost ponechává. Trochu nižší říz, ale jinak super.

Desítka je ještě chutnější. Trošku bledší v barvě, ale opět hořký truňk s latentní osobitou chutí.. Co takhle nějaký speciál? Ani mne nenapadlo, že by Černotím mohl vařit Rauch. A rovněž vysoce kvalitní. Trochu uzený, kouřový s koželužnou příchutí. Jako bych popíjel u Schlenckerly v Bambergu.

Dále jsme okusili standardní říznou 12°a rovněž 12°tmavou, na které mi samozřejmě nejvíce imponovalo, že nebyla zbytečně sladká.

Piva se jmenují Chors, což byl pohanský staroslovanský bůh s vlčí hlavou. Doufejme, že nějaký samozvaný expert nenasadí tomuto pozoruhodnému pivnímu svatostánku hlavu psí.

Zpáteční cesta se neobešla bez zpoždění vlaku ČD, což alespoň umožnilo pohodlnou návštěvu hranické nádražky se Zubrem 11° za 24 Kč na čepu.