Přečtěte si příběh, jak pejsek s kočičkou vařili pivo…..

Kdysi dávno když ještě pejsci a kočičky bývali kamarádi, někteří z nich žili ve společné domácnosti.

               Jednoho dne pejsek povídá: „Poslechni, kočičko, naproti v hostinci U Antouška je to pivo čím dál dražší. Co kdybychom zkusili uvařit si je sami?“

„Máš pravdu, pejsku,“ řekla kočička. Je to drahé a vždycky mne potom bolí hlava.“

Bodejť, když jich každý večer vypiješ minimálně 10 kousků, pomyslel si pejsek, ale nahlas neřekl nic.

V knihovničce našli knihu „Jak si uvařit doma pivo“ a nažhavili internet. Za dva dny již probíhaly první přípravy.

„Tady jsem, pejsku našla na internetu nabídku zlevněného sladu ze sladovny v Horní Vniveči,“ povídá kočička.

„A není to z toho plesnivého ječmene, který obsahuje mykotoxiny?“ zeptal se pejsek.

„Ale to přece nevadí, pejsku,“ řekla kočička, „z toho přece vaří spousta známých pivovarů!“

„Já si myslím, kočičko,“ štěkl pejsek, „že bychom měli to svoje pivo uvařit z extraktu. Je to přece jen jednodušší a ušetříme si to nudné rmutování.“

„Máš pravdu, pejsku,“ souhlasila kočička, „tak to uvaříme z extraktu. A co chmel?“

„Já bych navrhoval použít tchaj-wanský chmel Čang-aj-šek, který je u nás známý jako Velmi raný zeleňák. Je mnohem levnější než žatecký a určitě nám pomůže udělat dobré pivečko.“

„Určitě, pejsku,“ mňoukla kočička, „a to jsou granule nebo je lisovaný?“

„Je to rosol,“ odpověděl pejsek, „to je dnes moderní forma úpravy chmele.“

„Když jsme u toho chmele. Já bych tam ještě přidala Tetrahop. Pro hezkou pěnu.“

„Ten název mi připomíná skákající rybu,“ zasmál se pejsek, „pamatuješ si na tu aféru před několika lety?“

„Ano,“ pravila kočička, „bylo to v rámci konkurenčního boje mezi velkými pivovary. Přitom se toto potravinářské aditivum přidávalo do piva už někdy kolem roku 1985 a nikdo si nestěžoval.“

Sehnali tedy sladový extrakt, rosolovitý chmel a začali vařit.

„Copak bychom tam, kočičko ještě tak přidali,“ uvažoval pejsek, „abychom měli pivo dobré jako v Plzni?“

„Pivečko musí být krásně žluté,“ řekla kočička, „já bych tam dodala potravinářskou žluť SY E 110.“

„Vida, ženská,“ ušklíbl se pejsek, „pivo má být přece hnědé. Tak tam raději dáme hněď E 155.“

„Viděl jsi někdy Krušovice? Já chci žluť!“ zavrčela kočička a vytáhla drápky.

„Tak dobře,“ řekl smířlivě pejsek, „dáme tam tedy E110 i E 155. Tak bude naše pivko žluté i hnědé zároveň.“ Naprali tedy do tekutiny syntetická barviva.

„Já bych tam přidala něco, aby to chutnalo i dětem, navrhla kočička.

„V tom případě doporučuji sladidlo E 952“, štěkl pejsek.

„A není to nebezpečné?“ otázala se starostlivě kočička, „někde jsem četla, že toto éčko způsobuje alergické reakce, kožní ekzémy, ledvinové koliky a hyperaktivitu u dětí.“

„Ty zmetky už stejně nikdo nezklidní,“ mávl tlapkou pejsek, „navíc se to běžně používá v potravinářství…“

Po vzájemné dohodě ještě přidali ještě E 239, E 415 a pro zdraví i E 300.

„Teď pivo zakvasíme, rozhodl pejsek, když zchladil mladinu, „jaké použijeme kvasnice?“

„Áčka nebo háčka, to je jedno,“ řekla kočička a odešla koupit do blízkého hokynářství droždí.

„Škoda, že nemáme CK tanky, kočičko,“ povzdechl si pejsek, „ty mají i v Plzni!“

„Nevadí, pejsku,“ odvětila kočička, „teď necháme naše pivo nějakou dobu ležet  a pak si půjčím od souseda mobilní pastér.“

„A jestli bude naše pivo moc silné, tak ho zředíme vodou,“ navrhl pejsek, „myslím, že se tomu říká HGB.“

Hrdí na svou práci uložili pivo v hrnci do sklepa. Jednou zrána se šla kočička podívat, jak jim pivo zraje. Následovalo však velké zděšení. Hrnec byl skoro prázdný! Co se stalo? Že by kuna? Kočička vyběhla ze sklepa a hledala pejska. Našla ho na zápraží, jak se svíjí a naříká.

„Copak se ti to stalo pejsku?“ zeptala se ustaraně, ale vzápětí pochopila, „že ty si to naše pivo skoro všechno vypil?“

„Oúúú, to je bolest, to je bolest, kočičko,“ kňučel pejsek, „dostal jsem takovou náramnou žízeň a jen jsem chtěl ochutnat, jestli je už zralé….“

„Za týden evidentně zralé nebylo,“ pravila moudře kočička, „a teď ti je z něj špatně!“

„Ale velké pivovary také urychlují dobu ležení a zrání,“ argumentoval pejsek.

„To ano,“ souhlasila kočička,“ ale my jsme přece chtěli uvařit  d o b r é  pivo. A navíc, kdo takovéto nezralé pivo pije ve velkém, zadělává si na zdravotní problémy.“

„Kdyby nás tak viděl pan Čapek,“ posteskl si pejsek, „pojď, kočičko. Vylijeme tu břečku a upečeme si raději dort.“

„Dobrý nápad, pejsku,“ souhlasila kočička, „ale toho piva by byla škoda. Víš co? Udělej mi hadru a já s tebou a s tím utrejchem vytřu podlahu.“

„Ano, kočičko,“ přikývl pejsek, „a slibme si, kočičko, že pro příště budeme pít jenom pivo z rukou poctivých, nezkorumpovaných sládků!“

Poté navštívili nedaleký minipivovar a šli na kutě. A spali a spali. To se jim to spalo! Dobrou noc a pevnou naději.