Než vyrazíte na Svatováclavské pivní slavnosti v zábřežském Zámečku, tak se můžete pivně naladit přečtením další kapitoly z poslední mistrovy knihy, který momentálně pivně strádá nad balkánskými močkami, a na rozdíl od nás může o dobrém pivu leda tak snít…:-)

Kapitola  3             Pivařem v šesti krocích

Na rozdíl od alkoholismu není pivařství prokazatelně dědičné. Současná věda sice připouští možnost jisté specifické genetické výbavy, ale v kontextu dané problematiky jsou tyto teze takřka zanedbatelné. Americký pediatr ukrajinského původu R. Klemenok již v 60. letech 20. století vyslovil domněnku, že dětem obecně přestává chutnat pivo kolem osmého roku života, neboť se jim zdá, zejména v prostředí agresivních útoků nejrůznějších sladkostí nesnesitelně hořké. Mladý člověk se navrací k pivu zpravidla ve věku 15 – 18 let a to je nejčastěji ta správná doba jak se s jistým vlastním přičiněním postupem času stát správným pivařem. Jestliže se tato věková dispozice promešká, nic zásadního se neděje. Člověk může začít pracovat na svém pivařství prakticky v každém věku. Zde je šest základních kroků, s jejichž pomocí se stane z řadového občana nadšený a vzdělaný pivař:

1. Překonejte případný odpor k pivu. Pivo je dobré právě proto, že je hořké. Obsahuje množství hořkých látek, zejména z přidaného chmele. Nahořklá chuť hasí žízeň mnohem efektivněji než sladká a má blahodárný vliv na žaludeční šťávy a trávení. Je třeba vůbec mít na zřeteli pozitivní vlivy piva na lidský organismus. Namátkou můžeme zmínit vysoký obsah vitamínu B, hořčíku, kyseliny listové, lupulinu, xanthohumolu.  Pivo je prakticky samá voda (zejména některé protřelé značky) a je považováno za iontový nápoj. Navíc obsahuje antioxidanty a polyfenoly a má výrazné protirakovinné účinky. Po tomto výčtu zdravotních přínosů si snad každý soudný jedinec musí zákonitě zaskočit do hospody na dobře vychlazený škopek.
2. Začněte místo známek, nálepek od sirek nebo starých, případně platných bankovek sbírat předměty přímo související s pivem. Nabízejí se zejména etikety, pivní tácky nebo vršky od flašek. Dobré je sbírat i všechny pivní zkušenosti, chutě jednotlivých značek a ukládat je ve své chuťové paměti jako vzorky. Tyto sběratelské aktivity podmíněné souběžnou konzumací piva pomohou začínajícímu pivaři získat všeobecný pivní přehled a orientaci v dané problematice.
3. Navyšujte svůj osobní denní limit spotřeby. Pivař v zácviku i po kýžené ztrátě odporu ke svému novému nápoji zpravidla zpočátku moc nesnese. Doporučuji pro začátek pít většinou nízkostupňová piva (10 – 12°) a čas od času toto ze studijních důvodů obohatit nějakým silnějším speciálem. Pivo přes všechny své přednosti obsahuje i alkohol a jeho intoxikace může zpočátku způsobovat začátečníkovi jisté zdravotní problémy. Nejčastější jsou tzv. „poopiční stavy“ provázené poruchou orientace, bolestí hlavy, zabíhavým či ulpínavým myšlením, v horších případech i žaludečními těžkostmi a třesem rukou. Mějte na paměti, že problém je ve vás, nikoliv v pivu. Snažte se trpělivě trénovat svou toleranci na alkohol. Podružné zdravotní potíže jsou pouze nicotnou obětí na oltář ušlechtilého pivařství. Propracujete-li se postupně ke stavu, že se po šesti dvanáctkách budete cítit v hospodě jako doma a ráno se vzbudíte s čistou hlavou a zdravou chutí na další půllitr je to důkaz toho, že jste na správné cestě. Neexistují žádné oficiální tabulky kolik piva by měl být pivař schopen zkonzumovat na posezení, za týden, měsíc nebo rok. Chce to naslouchat svému tělu, které si samo řekne o patřičnou dávku. Není dobré si pivo upírat, stejně je však škodlivé se za každou cenu snažit překračovat své individuální schopnosti. Jedno varování na závěr: K pivařskému výcviku nejsou v žádném případě vhodné výrobky nadnárodních pivovarských společností. Jejich konzumace je vyloženě kontraproduktivní – začínající pivař si vedle jiných vedlejších účinků může otupit chuťové vjemy a tak navždy ztratit chuť na normální pivo.
4. Začněte za pivem cestovat. Pivař totiž není osoba, která dokáže v šenku v místě svého bydliště urazit 15 kusů, nýbrž gurmán, jenž má o pivu jisté znalosti a v žádném případě se neváže na pouhé 3 nebo 4 nejznámější značky. V dnešní době rychle se rozvíjejících minipivovarů to nemáte za chutným truňkem nikde příliš daleko. Informace o blízkých i vzdálenějších provozovnách se dají snadno nalézt na internetu. V současnosti funguje pár kvalitních serverů, které pivaře navedou tím správným směrem. Jedno z pravidel zní: Poznej nejdříve svou pivní vlast. Toto poznávání je mimochodem velmi příjemné, neboť v našem státě stále žije odborně školená a řemeslně zručná pivovarnická elita, která dokáže navařit poctivý a chutný mok v souladu s naší bohatou tradicí. Dobré je si naplánovat několikadenní výlet po našich starších i nových podnicích. Ideální je kombinace moderních minipivovarů s tradičními pivovary malého a středního výstavu. Po cestě je samozřejmě nutné s přehledem ignorovat všudypřítomná loga zprofanovaných nadnárodních značek. K cestování, kterému jsme už asi před 20 lety začali přezdívat „pivní mise“ je nejvhodnějším dopravním prostředkem vlak. I přes své mnohé nevýhody (častá zpoždění, drzí železničáři, velké vzdálenosti nádraží od jednotlivých pivovarů) je mnohem lepší než třeba autobus, který se vyznačuje zejména nedostatkem prostoru k pití a absencí sociálního zařízení. Soukromá auta nejsou rovněž nejšťastnějším řešením z důvodů postupné frustrace řidiče. Na svých výpravách počítejte i s možností nákupu láhví či petek „na cestu“ či „na doma“.

Pro movitější pivaře v zácviku mohu doporučit příležitostné výjezdy do zahraničí. Začít lze i v obligátním Chorvatsku nebo v Itálii. Pro začátek je samozřejmě nezbytně nutné zbavit se zlozvyku pivního předzásobení, to znamená, že basy s Bernardem či Budvarem necháme doma a budeme pít zejména pivo tamější výroby, i když může být podstatně dražší než u nás. V zahraničí stejně jako v Česku se pídíme po menších pivovarech a vyhýbáme se značkám jako Heineken, Stella Artois nebo Carling Black Label. Cestování za pivem na jiné kontinenty je již skutečným pokročilým dobrodružstvím, záleží však hodně na pružnosti, odvaze a finanční situaci cestovatele. Vhodné k takovýmto návštěvám jsou zejména tzv. pivně gramotné země – USA, Kanada, Argentina, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, JAR. Pivní zážitky z exotických krajin si pilně zapisujeme a příležitostně doplňujeme své sbírky pivních kuriozit.

5. Pátá etapa je určena pro již vyspělejší pivaře a přímo souvisí s těmi předchozími. Časem shrňte své předchozí zkušenosti a vytvořte si hierarchický žebříček a klíč k určování dobrého a zajímavého piva. Anglicky hovořící národy tomu říkají „open mind“ – otevřený rozum. Bránit se konzervativním předsudkům a být přístupný vstřebávat nové vjemy. Důležité je také snaha o objektivní hodnocení. Pivo je přírodní nápoj, který má být chuťově výrazný a osobitý. Posláním chmelového moku není ničím neurazit a svou neutralitou se pomocí lživé a nákladné reklamy vetřít do přízně anonymního konzumenta, nýbrž svou chutí a jedinečností zaujat a rozšířit obzor milovníka piva. Pivo nám nemusí chutnat, ale měli bychom objektivně ocenit jeho potenciální klady i zápory. Výroky typu: „V Anglii ty teplé břečky nejsou k pití,“ nebo „bál jsem se to ukrajinské pivo ochutnat, abych nedostal sračku“ určitě nepatří do slovníku pravověrného pivaře. Naučte se posuzovat pivo v kontextu s geografickou polohou, případně s mentalitou jeho pijáků.
6. Zajímejte se o všechno, co s pivem souvisí. Můžete se seznámit s jeho výrobou, orientujte se v pivní situaci u nás i ve světě. Zkuste si uvařit v domácích podmínkách domácí pivo. Napište pivní báseň, píseň, povídku a publikujte ji na internetu nebo ji alespoň zazpívejte či zarecitujte kumpánům v hospodě. Pro pohybově nadané časté návštěvníky výčepů se nabízí vymyslet choreograficky rozverný pivní tanec. Jako mladý nadějný či již zkušený a lehce amortizovaný pivař se neúnavně pokoušejte získat na stranu kvalitního moku další spřízněné duše a šiřte slávu dobrého piva doma i ve světě.

Jak může pivařství obohatit život obyčejného člověka? Zde je stručný výčet oborů, které láska k pivu u člověka rozvíjí:

Geografie. Při cestování za pivem se vzděláte v zeměpisu. Poznáte přírodní krásy vlasti i zahraničí, při túře do odlehlého minipivovaru zdoláte geologicky zajímavý kopec. Názvy hlavních měst projetých států, kde jste měli příležitost ochutnat pivo si zapamatujete lépe než z nezáživných cestopisných filmů a atlasů.

Historie. Vaření piva je spojeno s velice dlouhou historií. Pomineme-li starověké či dokonce pravěké začátky, které nejsou nikterak přesně zdokumentovány, již středověk je plný zajímavých letopočtů a dat kdy města získávala várečné právo, docházelo k zakládání, modernizaci, případně požárům starých pivovarů. Na časové ose jsou dějiny piva spjaty s mnohými historickými událostmi, jako jsou například války, revoluce, vynálezy nebo objevy. Samotné pivo má mnohasetletou tradici a v průběhu dějin se neustále vyvíjelo. Pivař na svých pivních výpravách občas narazí na starý kostel, hrad nebo památnou budovu což může jeho vzdělání v dějepise jen posílit.

Chemie a biologie. Přestože je správné pivo přírodní nápoj, odvíjí se v něm, zejména v čase jeho výroby množství chemických a biologických procesů. Již samotný proces fermentace je zázračný a poutavý a pivař si může ve své fantazii představovat blahodárné enzymy, kterak dělají vše pro to, aby změnily cukry na ušlechtilý alkohol.  Proměna mladiny v pivo by si zasloužila celou poeticky laděnou knihu. I milovník piva, který na škole v chemii příliš nevynikal, shledá kvasné pochody vrcholně napínavými. Biologie je o přírodě, jejíž je člověk součástí. Během svého života pivař většinou přehodnotí své životní priority a zjistí, že se na hierarchickém žebříčku, coby nicotný tvor nalézá pár příček pod všemocným pivem.

Zdravá výživa. Pivař nejen pivo pije a upevňuje tím své zdraví, nýbrž též ví něco o jeho nutričních hodnotách a dokáže o nich poučit své blízké i vzdálené. Pro zajímavost – zeptejte se internisty, urologa nebo přímo nefrologa kolik bylo mezi jeho pacienty uvědomělých milovníků piva.

Tělovýchova a sport. Ačkoliv pravověrný pivař nebývá zrovna modelem aktivního sportovce, tato kategorie mu v žádném případě není neznámá. I usedlý štamgast, který nejčastěji navštěvuje pouze hospodu nejblíže svého bydliště (v případě, že tam mají dobré pivo z malého pivovaru, jinak je to shniloň a idiot) zvedá k vyprahlým rtům svůj půllitr pomocí jednozvratné páky a vyvíjí, zejména při více vypitých kusech jistou fyzickou činnost. Ti pilnější se dost nachodí či naběhají při hledání lokálu s obstojným pivem, zejména když se ocitnou v pivní poušti jakou je třeba krajské město Moravskoslezského kraje. Mnohým jedna značka na posezení nestačí, a jestliže daný podnik nenabízí více alternativ, bez námitek běží někam jinam. Při pivních spářkách je též možno provozovat aktivně nějaký kolektivní, případně i individuální sport (fotbal, karate, atletika – naprosto nevhodný je např. motorismus nebo horolezectví) v nejhorším to může být jen pasivní sledování sportovních přenosů v televizi.

Umění. Pivo vzbuzuje v člověku latentní umělecké sklony. I naprosto výtvarně nenadaný jedinec je schopen v záchvatu tvůrčí extáze hustě počmárat interiér záchodů, hudební analfabet, který se netají svou naprostou absencí hudebního sluchu a nerozezná ani rozdílné výšky dvou tónů dokáže dlouhé minuty ryčet v dvoučárkované oktávě jakési vlastní protestsongy na motivy lidových standardů a je utišen až ráznou vyhrůžkou či fyzickým zákrokem. U hospodských stolů vzniká řada literárních skvostů ve verších i v próze, které však zpravidla následující den ztrácejí svou uměleckou hodnotu pro svou naprostou nesrozumitelnost. Ať již jsou výsledky jakékoliv, pivo podporuje dobrou zábavu.

Sociologie a mezilidské vztahy. Střízlivá zlidovělá moudrost varuje: V hospodě partnera nehledej. Ale vždyť se to přímo nabízí! V restauračním zařízení bývá uvolněná atmosféra, padají zábrany a lehčeji se navazují přátelské i posléze milenecké vztahy. U piva je možno se setkat se spoustou zajímavých lidí, které byste ve sterilní vědecké knihovně nenalezli. Piva, zejména nízkostupňového se dá v družném hovoru vypít poměrně dost a tak je stále o čem si povídat. Jak nás poučují zkušenostmi podložené hospodské nápisy: Pivo pomáhá pohybovým antitalentům tančit a ošklivým lidem mít sex.

Medicína a lékařství. Většina pivařů jsou bohužel hypochondři. Je to možná i tím, že se pohybují v prostředí, kde se o chorobách, zejména jiných lidí živě diskutuje. Pivař tak získá povědomí o záškrtu, černém kašli, zhoubných formách TBC nebo zákeřné vozhřivce. Při nestřídmém provozování pivařství se může v pozdějším, vzácněji i v mladším věku vyskytnout cirhóza jater, komplikace diabetu, korsakova choroba nebo alkoholická demence. Pivomilný jedinec se pak sám stává modelem pro demonstrace běžných i vzácnějších neduhů.

Tak co? Už máte slinu? Bojíte se, co s vámi pivo napoprvé udělá? Jsou to naprosto zbytečné obavy. Klasik říká, že všechno je jednou poprvé a já dodávám, že má úplnou pravdu.