Úvaly jsou obec blízko Prahy.

Nevěděl jsem, že v minulosti navštívil ono místo jakýsi slavný panovník, za 2. světové války vypuklo úvalskè povstání dříve než to pražské a během listopadové revoluce tam vznikly hned dvě buňky Občasného Fóra.

Obec protíná hlavní železniční trať Praha – Bohumín a díky silnému provozu vlaků je skoro nemožné dostat se z jednoho konce městyse na druhý. Občané se.šikují poblíž závor a statisticky jsou Úvaly místem s nejvyšší železniční nehodovostí v ČR.

Pivovar Libertas funguje jen pár týdnů. Postmodernistická budova má tvar masivního kvádru a připomíná mi pivovar Shipyard v americkém Portlandu (Maine). Chytl jsem zrovna otvíračku a byl jedním z prvých hostů. Ne však nadlouho. Pár minut po mém příchodu se do obkektu nahrnula jedenáctičlenná skupina žíznivých mladých mužů. Byla to nejspíš ohlášená akce, neboť se setkali s vedením podniku.

Na začátek jsem si dal ležák. Řemeslně dokonalý a hluboce hořký. Tipoval jsem kolem 40 IBU, avšak měl pouze 35. Stejně kvalitní byla i místní IPA. Pšenice přímo čítanková. Už ve vůni banán a trocha indulony.

Rozhlížel jsem se po rozlehlé místnosti. Vše bylo bylo vyvedeno v těch nejostřejších úhlech. Prostoru dominovala strohost a účelnost. Dokonce i pivní tácky byly tmavě modré bez jakéhokoliv loga či grafiky. Obsluha pouze u výčepního pultu.

Zaujal mne lokální jídelníček. Pivních chuťovek dostatek a za slušné ceny. Za zmínku stojí pět druhů rybích pokrmů (matjesy, pepřenky, sleďový salát apod.).

Vedle svých čtyř piv Libertas nabízí též výrobky jiných, povětšinou létajících provozoven. Trochu mi vadilo, že na čepu byl pouze jediný ležák.

Na můj vkus má úvalský minipivovar poměrně daleko do mých představ o ryze české hospodě. Nakonec jsem však našel původní značku, čilý ruch, slušné pivo i přátelský personál.

Takže jsem odjížděl spokojen.