Do pivotéky přivezli novou zásilku, tak co si tak dát něco na žízeň a na chuť?

Chomoutov mám rád a zrovna nedávno mne potěšil jejich srdečný a hřejivý bock.

To však nemohu úplně říci o jejich klasické spodní 11°. Na první napití se mi mok zdál přinejmenším zajímavý. Trochu řidší konzistence a celkem zvláštní příchuť, která mi zpočátku docela imponovala, ale časem se mi začala pozdávat jako drobná senzorická chyba. Jakýsi pachuťový trn, který jakoby trošku evokoval jistou známku překvašenosti, či spíše lehoučké nakyslosti. Nejspíš to byl jen můj subjektivní pocit a s konzumací jsem neměl problém. V místnosti, kde jsem se Chomoutem občerstvoval bylo bohužel šero, takže jsem nebyl úplně schopen definovat barvu a úroveň přírodního zákalu.

Naprosto odlišný byl ležák Krušnohor z Kraslic. Nemusel jsem nad ním vůbec přemýšlet, stačilo se s ním jen mazlit. Nic, co by mne z degustačního hlediska nějak extra zaujalo. Ale cítil jsem se jako doma (i když jsem v podstatě doma byl). Ta uměřená hořkost, jemná nevtíravá vůně českého chmele. Žádné chuťové složitosti. Vybavil jsem si západočeské městečko, kde jsem doposud nikdy nebyl a málem jsem slyšel zvuk rozverných dud. Krásné sladovo-kváskové doznívání, které jen dělá tečku za příjemným a důvěrně známým degustačním zážitkem. Někdo by snad mohl namítnout něco o tuctovosti, ale mi to vůbec nevadí. Takový je prostě český ležák. Samozřejmě, že by se i tato plně uspokojující chuť dala ještě vkusně ozvláštnit, ale to není zajisté podmínka.

Příští týden vyrazím do pivotéky zase.