Ačkoliv bydlím v Ostravě, znám  piva ze skoro všech  53 pražských minipivovarů.

Ani nevím, jak jsem to všechno stíhal, ale je to tak.

Našel jsem si seznam pivovarů ČR na stránkách pividky.cz a zjistil jsem , že vlastně v současnosti existují pouhé dva pivovary v Praze, s jejímiž výrobky jsem se dosud nesetkal. To je třeba napravit.

Vymyslel jsem plán a přicestoval do Prahy pohodlně vlakem s příjezdem kolem 10.20.

První komplikace nastala, když jsem dodatečně zjistil, že nová minipivovarská provozovna Fuze otvírá v sobotu až ve 12.00 na rozdíl od všedních dnů, kdy je stanoven onen čas na 11.00. Přesun od stanice metra Florenc proběhl nicméně hladce.

Oblast v okolí Žižkova, Nového Města a Karlína se mění v brutální futuristickou kolonii. Místní architektura na mne působí až děsivě. Míjel jsem komplex staveb Florentina a stanul jsem před Masaryčkou. Takto nějak se staví v Kuala Lumpur a pak snad někde na Marsu. Možná mi to připomnělo i Ameriku.

Hned vedle Fuze se nacházelo několik dalších restauračních zařízení, která však všechna vypadala skoro stejně. Ve Fuzi mívají každou sobotu akci 1+1 na světlý ležák TransFuze, takže za pouhých 69 Kč jsem obdržel hned dva.

Pivko se hodně povedlo. Klasika, nevtíravá vůně, střední hořkost a slušná pitelnost.

Skvělá byla i černá 14°.

Fuzenáč je již podle názvu Rauch. Ve fuzni verzi je to polotmavá 13°nakouřená velice vkusně.

Mohl by to být nakonec dobrý lokál, ale ty prostory jsou pro mne fakt dosti depresivní

Velkou chybou podniku je, že nenabízí polévky. Jinak mne celkem překvapivě překvapila porce nakládaných matjesů se studenými pečenými brambory, smetanou a koprem za 175 Kč.

Hodně přes lajnu mi připadal květákový steak za 259 Kč. Asi tam přidávají hodně šafránu a nějakého toho lanýže.

Malostranský pivovárek Vojanův Dvůr jsem dlouho na mých cestách vynechával. Nebyl to samozřejmě záměr. Prostě mi to nikdy nevyšlo.

Tentokrát jsem to napravil. Provozovat hospodu v autentických historických prostorech a ještě k tomu v turisticky rušné oblasti je dnes terno. Vojanův dvůr je krásná, pohostinná a rušná hospoda. Na rozdíl od zavedené praxe v 70. a 80. letech se obsluha chová vlídně i k méně nemovitým tuzemským návštěvníkům.

Malostranský ležák přišel k duhu, chutnal mi i černý hutný speciál Black Raven. Jen IPA  v ceně 92 Kč za půllitr mi připadala trochu nadnesená.

Když už jsme u atmosféry, neopomněl jsem navštívit ani můj oblíbený šantán U dvou koček. Interiér nebyl přeplněný, ale v blízkém okruhu výčepu živo. Dal jsem si jednu místní světlou Kočku a vychutnal si nádhernou, dnes už skoro vymírající hospodskou atmosféru. Je dobře, že podobné knajpy ještě žijí!

Jak bych mohl na své pražské výpravě zapomenout na mou zamilovanou Nalévárnu v Soukenické? Fabián 12° jako křen, vynikající i černá 14°. Malý útulný šenk s asi 20 místy k sezení. Co si více přát ke štěstí? Takových naléváren bývala kdysi plná celá Praha. Dodnes se cítím vinen, jak jsem asi před 3 lety odešel od Fabiána omylem bez placení a uvědomil si to až na nádraží….

Na druhý den mne trochu pálila žáha. Normálně by to chtělo dietu, ale ta v hlavním městě našeho pivovarnictví nepřipadá vůbec v úvahu.

V Pivovarském Domě Benedict jsem náhodou narazil na zvěřinové hody. Proto jsem toho využil a ke dvěma točeným kusům (12° a polotmavý Märzen) jsem řádně poobědval.

Skvělým předkrmem bylo kedlubnové carpaccio s listovým salátem a uzeným daňčím masem přelité javorovým sirupem . Kančí výpečky se zelím a chlupatým knedlíkem mi evokovaly tradiční českou hospodskou stravu. Paráda.

Hned naproti Benedicta se nalézá další můj oblíbený podnik U Šumavy. Kdysi tam točili Budvar, dnes tvoří většinu jejich sortimentu skvělá piva z Černokosteleckého pivovaru. Byl jsem naladěn na ležáky, proto jsem si dal 10° a 12° . Půvabná hospůdka se stoly na stojáka. Tradice žije!!

Zbýval už jenom čas se rozloučit s Fabiánem a ještě jednou knajpičkou poblíž Masarykova nádraží (Hrádek 13°).

Byl jsem plně nasycen a uspokojen.

Na brzkou shledanou pohostinná Praho!