Když toto slovo řeknete pracovníkovi Horské Služby, je mu to jasné. Avšak i když tento výraz zmíníte před aktivním pivařem, zřejmě i on ví o co jde. 

Bude to už kolem 25 let, co se na našem pivním trhu objevilo pivo s názvem Velvet.

Byla to úplná novinka. Mok chuti celkem nevýrazné se slušným obsahem alkoholu (tuším, že to bylo 5,4%) byl čepován do zvláštních 4 cl skleniček. Oproti jiným, často i mnohem chutnějším pivu měl však Velvet jednu velkou výhodu. Spoléhal na vizuální efekt.

V 80. letech byl skoro macochický (od jeskyně Macochy) rozdíl mezi čepováním piva na Moravě (konkrétně v Ostravě) a v Čechách (zejména v hlavním městě). Zatímco ostravští slimpáčtí výčepní točili piva zlomená, teplá a s jarovitou nebo dokonce nažloutlou pěnou, v Praze mistři hostinští uměli šnyta, hladinku a pořádali výčepní koncerty. Nádherná pěna nebyla nutným zlem, přes něž se bylo nutno rychle propít, nýbrž nedílnou součástí naservírovaného půllitru a též jeho honosnou ozdobou. Pěna tvořila hustou šlehačku s centrálním důlkem či bublinkou, vzorně pravidelně kroužkovala a ve vybraných případech se postupně trhala na sněhobílé arktické ostrůvky.

Již při procesu točení bylo možno sledovat estetické prolínání vznikající pěny s mainstreamovým základem škopku.

AB Inbev, nebo jak se tenkrát koncern vlastnící Ostravar jmenoval, přišel, zřejmě příslušně inspirován, s tzv. „lavinovým efektem“. Během čepování a snad i krátce poté, co byla sklenice naservírovaná zákazníkovi se v truňku odehrávaly impozantní obrazy, které nejvíce představovaly jakousi psychedelickou lavinu. Ve své době byl Velvet celkem populární, na svou dobu i drahý a na krátko byl ještě doplněný černým stoutem Kelt v podobném duchu.

Tajemstvím výroby a fantasmagorické scenérie byl obyčejný prvek dusík. Ten se také o něco později začal vyskytovat i v originálním výčepním plynu Biogon.

Moravskoslezské pivovary tenkrát vyráběly konkurenční pivo Maestro 10°založené na podobném principu.

Velvet se začal objevovat i v plechovkách, kde bylo lavinového efektu dosaženo speciální kapslí.

Tutéž kapsli jsem objevil i v plechovkovém Guinnessu, který byl náhodou vyroben v Belfastu a mí britští kolegové se báli exploze.

Před pár dny jsem ochutnal Černou Lavinu od Bernarda. Celkem slušné pivko. Očekávaná lavina byla ještě doprovázena celkem poutavou kávově-praženou příchutí, čili můj dojem byl veskrz pozitivní.

Je vidět, že lavinový efekt má stále svou budoucnost.