Jedná se o terminus technicus, synonymum ke dni, kdy je žízeň a hlavně chuť na alkohol. Jinak též: Den dlouhé štamprle.

Minulý čtvrtek jsem měl volno. Už od rána to vypadalo na kvasný den. Nechtěl jsem však konzumovat etanol před obědem, tak jsem po vydatné a pikantní krmi vyrazil za pivem až v odpoledních hodinách. První pivo bylo „čekací“. Avar v restauraci hlučínského pivovaru po obědě osvěžil, avšak nijak chuťově nenadchnul. Toto je však na detailnější analýzu. Po příjezdu do Ostravy jsem polknul jednu Černou Barboru v Jindřišce. Ale to spíše z radosti, že Ostravar zase začal vařit černé. První vážný škopek jsem si dal u Segala. Na čepu byl Valášek stout. Po příjemném zážitku s 11°Vsacanem ani tento mok nezklamal. Byla to 13°, ale velice dobře pitelná, chuť byla akorát, nebylo v něm přehnaně praženého zrna, ani černé kávy, natož čokolády nebo sladkosti. Tento stout jakoby mne přímo vybízel: „Dej si mne ještě jednou, abys mohl zodpovědně definovat mou mnohoslibnou chuť“.

Odolal jsem a změnil značku. Chtělo to pro změnu ležák. Výživný a hořký.Čili Ostravici. Většina mých známých a mnohdy i neznámých pivovařů dává přednost Beskydskému Hořkému, já však volím klasiku. Světlý ležák 12°z Ostravice je prostě upřimné spodně kvašené pivo, co si na nic nehraje. Při cestě do Poruby jsem měl ještě pokušení vystoupit na Hulvákách a zajít si na Chachárka. Nebylo však příliš času. Kurník šopa nepočká, Kurník šopa zavolá…. Snad kdybych najisto věděl, kde se toto pivo vaří. Zatím jsou to jen spekulace. Ale já to zjistím!

V Kurník šopě zrovna otevírali. V sudu zbylo ještě trochu polotmavé 15°z Mutějovic. V pivotéce to prodávám, ale nikdy předtím jsem to neochutnal. Poměrně kvalitní. Kupodivu ne až tak sladké a květinově voňavé. Těšil jsem se na další výrobek Valáška. Tentokrát 14°porter.Na minipivovar poměrně slušný sortiment. Dobré, ale stout mi přece jen chutnal o něco více. Je třeba změnit zrno, tak dávám pšeničného Velena. Pivo hladké, jemné, ale chybí mi v něm nějaká ta degustační zajímavost. Místo polotmavé 15°narážejí Poddžbánskou 12°. Konečně jsem se propil k vrcholu večera. Pivo je výborné. Voní, ale není samý chmel. Přesně ta harmonie chuti, která mne vždy dostane. Polykám nahořklý nektar, představuji si malebnou středočeskou krajinu a slyším libé tóny vlastenecké hudby Bohuslava Martinů….

Po několika Poddžbánských se ještě nakrátko vracím k porteru, ale o konci kvasného dne je již rozhodnuto. Dorazím se Mutějovicemi. Přítomná kamarádka poněkud mění mé původní plány a tak závěr patří karlovarské Becherovce.

Druhý den ráno bez obligátní bolesti hlavy usedám do obávaného zubařského křesla a beze strachu si nechávám opravit osmičku vlevo nahoře. Těším se, že po lékařském zákroku navštívím porubský Kompas, kde počátek léta zapiji dobře chlazeným Janáčkem.

Budiž pochváleny kvasné dny!