Důvěřuj, ale prověřuj, říkáme u nás a i Bulhaři na souhlas kroutí hlavami.

Má poslední návštěva bulharského města Ruse byla poznamenaná vytrvalým deštěm. Přesto jsem objevil pivo ze dvou lokálních minipivovarů. Byl čas na reinspekci. Co když najdu ještě něco jiného? Nepršelo, ale bylo škaredě. Snad inverze nebo něco podobného. Ulice Ruse připomínaly ruský socialismus a já postupně propadal depresi. Náladu mi trochu vylepšovali jen přátelští toulaví psi a kočky.

Pak jsem zahlédl neznámé logo: Stolično Bock. Nejprve jsem si samozřejmě vybavil pivo říznuté vodkou. Bulharský bock jsem ještě nepil, tak by to chtělo ochutnat. Vstoupil jsem do neosobního baru vybaveného sedátky s polštářky. Barman oblečený do značkové teplákové bundy mi oznámil, že Stolično není točené, ale jen z plechovky. Co se dá dělat. Trochu jsem narazil, když jsem chtěl sklenici. Barman mi nejprve nabídl miniaturní papírový pohárek na kávu, vzápětí, když jsem dal nepokrytě najevo svou nelibost dal mi trojdecovku na stopce dokonce s logem Stolično, které mimochodem vyrábí podnik ve Staré Zagoře. Mok byl tmavé barvy, hutný a jeho 6,5% alkoholu bylo celkem znát. Bulharský nápis na plechovce zmiňoval něco o dlouhých zimních večerech, já jsem však měl jasno. Jedno a dost.

Kupodivu deprese poněkud ustoupila a já zrychlil svůj krok, abych byl co nejdříve U chuligána (Hooligans). Podnik se holedbá velkým výběrem piv, pro protřelého českého pivaře je však onen sortiment přinejmenším úsměvný. Nějaké lahváče z Belgie, Německa, Holandska a Česka, na čepu Radeberger, Bernard a bulharský minipivovar Glarus. Jasná volba. Porter od Glarusu vynikající. Příjemný, vybalancovaný a otevřený. Po průmyslovém bocku opravdu balzám. Dále jsem si objednal lahváč Divo Pivo, tentokrát ale. Slušná kvalita, 4,5%, silná chmelová příchuť – zkrátka jak si Východoevropané představují tento prehistorický pivní styl. Závěr patřil English Ale opět z pivovaru Glarus. A tentokrát jsem si opravdu pochutnal. Přes podivnou vůni ( ti starší jistě pamatují na čichové vjemy když matka utírala špinavý obličej nasliněným kapesníkem) to byl skutečný degustační zážitek. Pouhé 4%, truňk jemňoučký s lehkou chmelovou vůní, zároveň však s kváskem, který mi připomínal vánoční svatojánský chlebíček. To bych nevěřil, čeho všeho jsou Bulhaři schopni.

Vida. Pár kousků a i život na neutěšeném Balkáně se zdá o poznání radostnější!