Čím dál známější pub Kurník Šopa se snaží své hosty i vychovávat. Proto mne pozvalo představenstvo onoho podniku, abych tam provedl organizovanou degustaci

O účastníky akce nebyla v žádném případě nouze. Kolem 20.00 byl šantán téměř plný. Asi o 15 minut později jsem začal. Velice stručně jsem osvětlil počátky vaření piva, které dle nejnovějších vědeckých poznatků sahají snad až do mladší doby kamenné. Zastavil jsem se krátce ve starém Egyptě a Babylonu, abych se přes Kelty a Germány dostal až k pivovarnictví starých Slovanů. Jeden z účastníků, zřejmě antrtopolog mne poučil, že Slované jsou vlastně Keltové. O to bylo vysvětlení jednodušší. Prvním testovaným vzorkem byla IPA z Beskydského pivovárku na Ostravici. Zača jsem záměrně pivem svrchně kvašeným, neboť mi to v kontextu doby tak sedělo. Samozřejmě jsem nezapomněl podotknout, že tehdejší spontánně kvašená piva měla k současným šlechtěným ejlům na celá staletí daleko.

Chvíli jsem se zdržel ve středověku, zejména jsem vypíchl rozvoj měst a jejich várečná a mílová práva. Bleskově jsem rozebral své oblíbené téma – spory o pivo mezi měšťany a šlechtou, které kulminovaly v roce 1517, kdy došlo k dílčímu smíru tzv. Svatováclavskou dohodou. Pochválil jsem pana geniálního sládka Poupěte i otce stupňovitosti piv Ballinga. Pak už jsem se rychle dopracoval k prvním ležákům a jménům jeho průkopníků jakými byli zejména Sedelmayer, Groll a Jacobsen. Dalším vzorkem byl pochopitelně poctivý český ležák, tentokrát opět z Ostravice. Pak přišla na řadu tuzemská pivní současnost se všemi svými přednostmi i nešvary. Publikum bylo zřejmě i trochu poučené, o čemž svědčí mimo jiné i fakt, že si tito lidé našli cestu do Kurníku – Šopy a po cestě minuli bez zastavení nálevny Radegastu, Ostravaru či plzně. Po degustaci medového piva (Ostravice) jsem ve svém výkladu zabrousil na zahraniční scénu. Povídal jsem nejvíce o Německu, neboť zrovna z této země pocházely další dva degustační vzorky – Weizen a Oktoberfestbier. Na povídání o zámoří už nezbylo moc času, proto jsem se tomuto tématu věnoval jen velice stručně. Posledním kusem ochutnávky bylo silné pivo belgické – měl jsem v zásobě pár kusů z různých pivovarů povětšinou o síle kolem 9 –  10 % alkoholu.

Myslím, že akce se povedla, účast byla hojná a lidé se docela bavili. Jelikož jsem pracoval bez mikrofonu, někdy bylo, bohužel dost obtížné překřičet pivařský dav, který zejména po medovém truňku bzučel jak v úle.

Na závěr jsem použil přísloví, které jsme nedávno vymysleli s kolegou Segalem: „Řekni mi, co piješ a já ti řeknu jestli nejsi chuj…“

Degustační akci s přednáškou jsem schopen realizovat kdekoliv ve vyhovujícím prostředí za předem určených podmínek.