Z Ostravy je to do Kynšperku nad Ohří skoro 700 km. Co se týče piva, cesta nestála vůbec zato. Získal jsem však další zážitky a zkušenosti.

Obec Perštejn se nachází na okraji Ústeckého kraje kousek od Klášterce nad Ohří. Očekával jsem malebnou vísku, ale před nádražím stála jenom jedna hospoda s Krušovicemi a s výčepním, který mne použil, že do Perštejnu jsou to skoro tři kilometry do kopce. Cesta k místnímu minipivovaru byla dobře značená a já tam dorazil za necelé půl hodiny. Pivovarská restaurace U Chalupníka se nachází kousek od rybníčku. Chalupník se jmenuje majitel. Vyprahlý po cestě jsem si objednal místní desítku. Přinesli mi ji bohužel ve vysokém půllitru s uchem, který mi vždycky připomíná nádobu na moč a pivo mi z něj nechutná. Uvnitř bylo bublinek jako v akváriu. Pivo nebylo nejhorší, ovšem excesivní CO2 jeho chuti vůbec neprospěl. Malá Chalupníkova 12° mi byla podána již v esteticky dokonalejším kryglíku, ale zase byla teplá. Chuťově by rovněž nebyla špatná, ale ta teplota dělá své. Mezitím mi servírka přinesla objednaný pivní sýr. Jedl jsem už různé pokrmy pod tímto názvem, ten perštejnský stál však zato. Našlehaný tvarohový sýr důvěrně známý z pionýrských táborů a rekreací ROH s cibulí a jednou nepálivou feferonkou. Jen kdybych neměl takový hlad…Když jsem čekal na černé všiml jsem, si, že hospodská lije obsah jedné sklenice do druhé. „Vy tady sléváte pivo?“ otázal jsem se, když mi černé donesla. „Ne. To se přece nedělá. Jen jsem ukapávala pěnu…“ Viděl jsem svoje. Nejspíš měla roztočené dvě piva najednou a pro urychlení si touto výčepní ekvilibristikou pomáhala. Nutno však říci, že toto poslední pivo mělo dobrou teplotu i příjemný říz a bylo velice pitelné. Co poradit panu Chalupníkovi? Je vidět, že se snaží vařit dobré pivo, měl by se však čas od času zajímat co dělá jeho personál. A pak se ještě zajít někam podívat jak vypadá pravý pivní sýr.

Ten den jsem vystřídal celých pět vlaků a cestování jsem měl plné kecky. Chtěl jsem se ještě stavit ve Varech na Karla, ale od vystoupení z vagónu mne odradila podoba místního nádraží. Světoznámé lázně! Četl jsem něco o dotacích od EU a programu Severozápad. Toto jsou výsledky. Vůbec severočeská krajina je neutěšená. Oproti situaci před zhruba 20 lety již došlo k jisté rekultivaci půdy a kolem trati roste zeleň, celkový obrázek krajiny to však příliš nelepší.Kontaminovaná půda, polozbořené a neudržované domy ve vesnicích i městech. Podobně vypadá i Kynšperk nad Ohří. Městečko nemá ani pořádné náměstí a trasa od nádraží je lemovná cikánskými baráky. Po cestě do Pensionu Slunečnice jsem míjel tři hospody s Gambáčem. Pivní situace v Karlovarském kraji se lepší jen pozvolna. O to nadšeněji jsem uvítal fakt, že na čepu ve Slunečnici měli lokální kynšperské pivo Zajíc. Nelenil jsem však a hned po ubytování jsem se vydal k obnovenému pivovaru. Budova malebná, zdařilé logo. Terasa v provozu, rychlá a ochotná obsluha. Od 17 hodin grilovačka, výborný kuřecí steak za 49 Kč. Jediným slabým článkem však bylo bohužel samotné pivo. Jak světlá 10° tak 12° byly naprosto bez chuti a výraznější vůně. Po polknutí nezůstalo na patře nic co by svědčilo o tom, že se pije pivko z malého pivovaru. Naprosto prázdné. Jedinou výjimkou byl ležák polotmavý, kde trochu zabral karamelový slad. Černé však bylo zase o ničem. Napadlo mne, že je to záměr výrobce, že sládek chce uspět na potravinářských soutěžích, kde v komisích zasedají profesionální degustátoři a konkurovat takovým truňkům jako je Kozel nebo Staropramen. K tomu by ale musel přidat ještě vlezlou příchuť pastérového připálení a shnilých jablek.

S výletem do blízkosti Krušných Hor, které tam někde jsou, ale já je neviděl jsem tudíž příliš spokojený nebyl. O to více jsem se těšil do Prahy. Příští výlet plánuji do Krásné Lípy a Frýdlantu v Čechách.