Město Kroměříž získala právo várečné již v roce 1226. Od té doby se v Kroměříži pivo vařilo až do roku 1987, kdy byl tamní státní pivovar bez náhrady zrušen.

Kdo měl kroměřížské pivo příležitost pít pamatuje, že nebylo nic moc. Asi stejná kategorie jako Jarošov nebo Uherský Ostroh. Přesto je každého uzavřeného pivovaru škoda….

Zhruba před 4 lety byla pivovarnická tradice v tomto městě obnovena. Začal vařit minipivovar v rekonstruovaném hotelu Černý orel přímo na kroměřížsském náměstí. V paměti mi utkvěla zejména místní polotmavá osmička, která mne nejspíše zachránila od smrti žízní když teploměr na náměstí ukazoval plných 38°C a pak desítka s příměsí byliny kotvičníku, což je prý vyhlášené afrodisiakum (osobně jsem účinky nezaznamenal).

Je tomu asi rok a něco, kdy jsem se dozvěděl o dalším kroměřížsském minipivovaru s názvem Maxmilián. Když jsem volal na číslo, které jsem našel na internetu dozvěděl jsem se, že čerstvý podnik zrovna mění majitele. Asi před týdnem jsem se s kroměřížským pivním stánkem zkontaktoval znovu a měl jsem štěstí. Hned druhý den mi jeden ze spolumajitelů přivezl do pivotéky 10 petek Maxmiliana. Tímto však kroměřížský výčet pivovarů nekončí. Nedávno zahájil činnost Selský pivovovárek na okraji města. Dle webových stránek se piva z obou provozoven točí běžně po celém městě a okolí, proto jsem v sobotu do Kroměříže zamířil.

Krátká procházka historickým a poměrně malebným městem mne utvrdila v přesvědčení, že v Kroměříži je výběr piv uspokojivý (ačkoliv Tolstoj tvrdil, že spokojenost je duševní slabost).Vedle obligátní plzně, Radegastu, Staropramenu nebo Stelly Artois a dnes už skoro obligátních Svijan jsem zahlédl loga Zubra, Holby, Litovle, Vyškova, Poutníka nebo Dalešic. K tomu ještě tři místní pivovary….Na pivo ze Selského pivovárku jsem narazil poměrně brzo v Radniční restauraci přímo v centru města. Krásný podnik, bohužel točené pivo za zhruba 36 Kč. Ze Selského byl na čepu CK Vídeňský ležák. Barva Vídni vůbec neodpovídala. Mok byl značně světlý a též podezřele čirý. Dvanáctka byla relativně málo prokvašena (údajně na něco málo přes 4%)a chutnala jako běžný minipivovarský ležák. Měl jsem štěstí, že v lokále byl na čepu rovněž produkt ze zlínského minipivovaru Čechmánek. Svatomartinská 11°byla paradoxně tmavší nežli místní Vídeň, rovněž chuť mi připadla malinko zajímavější. Připomínala mi jakési pivo z Litvy (zřejmě Biržu). Oproti CK speciálu měl Čechmánek menší říz, ale myslím, že to kvůli pitelnosti nebylo na škodu. Dle instrukcí z internetu jsem ještě po městě hledal další druhy ze Selského – Sedláčka a Sedláka, avšam tady mne informatika zradila. Jeden z avázovaných podniků otevíral až pozdě odpoledne, jeden byl navzdory uvedené otvírací době uzavřen a další disponoval tzv. rotační pípou, kde byl Sedlák nahrazen kvasnicovým Bernardem.

Bylo též třeba průběžně zhodnotit kvalitu piva u Černého orla. Jedenáctka měla barvu jako pravý kvasničák, v chuti velmi suchá s dlouhým chlebovým dozníváním. 15°IPA nebyla naštěstí samý chmel. Hutná konzistence, „tělo“ jí dělala vedle sladu i další chuť připomínající kombinaci mraženého jahodového pyré s ředěným medem.

Blízko Černého orla jsem v další pěkné restauraci vypil vzorně ošetřenou polotmavou 13°Gustav z Litovle. Byl jsem domluven se spolumajitelem Maxmiliana na prohlídce jeho minipivovaru. Bohužel, jako na sviňu nešel proud. Pivovarník se snažil poruchu odstranit a telefonoval na všechny strany. Jednalo se však zřejmě o přerušení dodávky, tak jsem musel exkurzi odložit. Maxmiliána 11°jsem pak testoval v nedaleké pivnici Na Hradě. Zdál se mi pelynkovitě nahořklý a na chuťovém ekvalizéru chybělo zjevně nejaké to pásmo. Druhý kus se mi již jevil uspokojivějším.

Jaká je bilance mé kroměřížské mise? Piva dost ve slušné kvalitě za poměrně vyšší cenu. Distribuce piv z nových malých pivovárků zatím vázne, chybějí aktuálnější informace a v samotných restauracích i loga, cedule, sklenice a pivní tácky. Na chuti je ještě třeba pracovat. Přesto považuji Kroměříž za nadějné pivní město a cíl plodných pivních výletů.