V casech meho studia Zakladni skoly mne to nenapadlo, ale pozdeji jsem zacal byvalemu spoluzakovi Schenkovi jeho prijmeni zavidet.

Slovo senk je sice germanismus, ale za dlouha leta s nasi materstinou naprosto splynul. Senk, senkovati, senkyr. Jak to zni mazlive! Dokonce v roce 1998 vyhrala jista slecna Marketa Schenkova lokalni soutez o nejpivnejsi prijmeni [ostravsky kulturni pracovnik Marek Pivovar se nikdy teto souteze nezucastnil].

Nadavno se v Bratislave otviral uz trinacty minipivovar. Nese jmeno Shenk. Na skoupych webovych strankach jsem se dozvedel obvykle informace, jakoze se tento podnik bude snazit varit poctive a chutne pivo v souladu s bohatymi pivovarskymi tradicemi a take, ze nevlastni vlastni vycep, nybrz se bude snazit zasobovat svym pivem ruzne hospody ve slovenskem hlavnim meste. Jak je ale najit? Mel jsem vsak stesti. V Klastornom pivovvare mi slecna vycepni poradila nedalekou restauraci, ktera se nalezala blizko mista, kde se Shenk vyrabi. Byl to hybridni podnik, neco mezi klasickym bufetem bez obsluhy a kavarnou. Napojovy listek inzeroval hned tri Shenkovy druhy. Zacal jsem svetlym 11 lezakem. Samozrejme, ze u nefiltru ocekavam jisty zakal, ale Shenkova barva i mne docela prekvapila. Na toto pivo by se opravdu hodil slangovy nazev „zrzava voda“. Barva pripominala uslechtilou lisku a spolu s kalnosti byla nejvice podobna dzusu z kubanskych pomerancu.

Chut solidne horka, ale pivo postradalo „telo“. Jakoby na chutovem ekvalizeru chybely stredy. Chmelova dochut, ale jinak zadny mimoradny degustacni zazitek. Navic skoro zadna pena. Prvni setkani se Shenkem tedy nic moc. Dale byl na rade ejl, ale ten nebyl k dispozici. Misto toho pry by meli mit psenicnak. Ten ale jako na potvoru zrovna dosel. Usmevava vycepni mi doporucila vratit se za nekolik dni. Ucinil jsem tak, avsak ma smula byla jeste vetsi. Zadny Shenk momentalne na cepu nebyl. Neptal jsem se proc a kdy zase bude, byla to letos ma posledni navsteva Bratislavy. Tak mozna pristi rok a v lepsim havu.