Je to asi 18 let, co jsem se dozvěděl o tenkrát začínajícím minipivovaru Koníček ve Vojkovicích.

Začínalo se pěknou rodinnou hospodou, která dodnes funguje a prosperuje s jedním nebo dvěma experimentálními druhy vlastního piva, které byly doplněny všudypřítomným Radegastem. Bodejť. Vždyť Nošovice leží hned vedle.

Myšlenka alternativní značky se ujala a v regionu se jí velice dobře daří.

Koníček už překročil magickou hranici ročního výstavu a zařadil se tak mezi střední pivovary.

S jeho výrobky se můžeme setkat i v mnoha dalších, i vzdálenějších oblastech, na různých festivalech, soutěžích a například i v sousedním Polsku.

Vojkovickému podniku není cizí ani kultura. Tak jsme dostali několikrát v Koníčkovi příležitost vystoupit s našim ochotnickým divadelním spolkem Zběsilá Pípa.

Tenkrát se hrávalo přímo v hospodě. Prostorově nic moc, ale atmosféra super.

Jednou jsme se termínem strefili do narozenin jedné naší protagonistky. Dopadlo to samozřejmě odlišně od plánů a hlavně od scénáře, avšak pivní muzikál jako specifický žánr má úžasnou výhodu, že ať to dopadne jakkoliv, zpravidla má představení převážně kladné ohlasy.

Jindy při uvedení mé hry Josef II. jsme se cíleně strefovali do katolíků, kteří na rozdíl od prozíravějších protestantů a hlavně husitů, kteří popíjejí při mši krev boží – čili červené víno, se jen nasucho dusí hostiemi. Po vystoupení jsme se dozvěděli, že část diváků byla přísného katolického vyznání.

Uplynulo několik let a my jsme se do Vojkovic opět vrátili. Tentokrát s našimi Pivními pohádkami.

V obci zůstala vyhlášená hospůdka zachována, ale vznikl rovněž nový, moderní pivovar. A nad další pivovarskou restaurací je vybudován i společenský sál s kapacitou přes 100 míst.

Tam jsme také představili naši doposud poslední pivní zpěvohru.

Zpočátku jsem byl trochu zneklidněn tlumenou akustikou sálu, což může být výhodou možná pro ozvučené hudební soubory, ale ochotníci bez mikrofonů mohou mít trochu problémy.

Nakonec vše dobře dopadlo. Představení se podařilo, diváci vypadali pobaveně a spokojeně.

Byl čas na degustaci některých Koníčkových produktů zajídaných domácím gulášem.

Vedle již zavedeného Ryzáka jsem otestoval i 12° Koník, která zvítězila v soutěži piv organizované časopisem Pivo Beer Ale.

Hlavně ženám přišlo k chuti pivko medové a nakonec i řidiči si možná přišli na své, když ochutnali vojkovické nealko pivo Osel.

Pivo dobré, lidé srdeční, podnik prosperující.

Co více si v dnešní hektické době přát?