Havířov jako město nemám rád. Připomíná mi socialismus a komunisty. Navíc v něm nebyl až donedávna pivovar.

Žádná pivovarská tradice a hospody plné Radegastu, Ostravaru, případně PU. Počátkem tohoto tisíciletí pár místních hostinců experimentovalo s Novou Pakou. Mírné zlepšení přišlo až s invazí Koníčka z Vojkovic.

O vznikajícím minipivovaru Venuše už před otevřením kolovaly Jobovy zvěsti. Pivo začali vařit diletanti a první várka prý zkysla. Každopádně jsem se na návštěvu prvního havířovského minipivovaru těšil. Najít jej nebylo snadné. Dojeli jsme na konečnou ostravsko-havířovského autobusu a ptali se místních na cestu. Někteří nevěděli nic, jiní nám ochotně popisovali složitou cestu.Na druhé světelné doleva, pak zase doprava a kolem bývalé Savely až k lékárně Natur. Pak po jednosměrce až k Venuši. Ptali jsme se asi čtyřikrát, nakonec jsme to naštěští našli.

Hospůdka byla opatřena sympatickým logem piva, které se jmenuje Milver (složenina křestního jména a příjmení majitele). Uvnitř firemní ubrusy, sklenice i pivní tácky. Tak to má být. Mnohé provozovny toto podceňují. Nemohl jsem se dočkat piva. Prozatím byla na čepu pouze světlá nefiltrovaná 13°. Čekal jsem kalužovitou tekutinu, ale mok byl překvapivě čirý, ušlechtilé barvy. Rovněž vůně nebyla samý chmel nebo chleba. Už po prvním napití jsem mohl konstatovat, že tato várka se povedla. Stejného názoru byli i mí společníci, shodou okolností i domácí vařiči. Osobně dávám přednost pivům hořčím, u Milveru byla však jistá pH neutralita podpořena nenucenou lahodností. Zkrátka harmonické pivo. Jen co jsem se zapil měl jsem v sobě 5 kusů. Třináctka trochu lezla do hlavy, ale evokovala příjemné pocity. Klobása byla v černém pivu zřejmě jen marinovaná, byla však pikantní a pivo po ní jelo. Jediným nedostatkem se mi zdála absence zmínky města Havířova v logu pivovaru. Nakonec i to pivo mohlo být o něco studenější, v letních měsících rychleji zteplá.

Jinak však spokojenost a vysoké bodové ohodnocení. Za týden prý bude i černé. Už se těším.