Onoho pátku mi odpadla zkouška kapely a bubeník mi nabídl náhradní program: Co tak si zajít na pivo do Oráče.

O tomto šantánu jsem doposavad jen slyšel a z důvodů jeho jisté odlehlosti jsem návštěvu dlouhý čas jen plánoval. Konečně jsem se však dočkal!

Hospůdka v podstatě vypadala podobně, jak jsem si ji představoval. Hlavně byla malá a útulná. Z výčepem dva mladí nadějní pivaři ve slušivých oranžových trikách. Nemám rád uniformitu, ale v hospodě je to jiná situace.Na úvod jediné spodně kvašené pivo, které podnik nabízel. Desítka z Frýdlantu v Čechách. Slušné výčepní světlé, lehce hořké, možná, že bych v dané meteorologické situaci a při mém vleklém kataru cest dýchacích dal přednost lehce vyšší teplotě čepu, jinak však spokojenost a ani cena – myslím, že 27 Kč za půllitru nebyla od věci.

Jinak je však Oráč podnikem skoro striktně svrchně kvašeným. Inu, mladá generace pivoznalců. IPA Zlatá rybka (Gold Fish) ze Studénky byla klasickým představitelem tohoto stylu v moderní americké verzi. Pro milovníky surového chmele určitě chutná záležitost, pro mne však přece jen trochu přechmelený stereotyp. I cena vypadala docela prozápadně. 50 Kč za malé pivo se mi zdá poměrně dost, i když na druhé straně máme u nás prý liberalizované ceny. A když to někdo koupí, tak proč ne?

Squatter Bitter Saisson od Létajícího bezdomovce byla velice příjemná záležitost. Silou třináctka s 6,2% alkoholu mi chutnala jako něco mezi britským Bitterem a belgickým ejlem včetně poněkud prázdné, leč vyzývavé hořkosti a pro mne typicky belgické „indulony“ V záplavě ip trochu majáček na rozbouřeném chmelovém moři.

Kunčické pivo se dnes už jmenuje Ogar. Mimochodem stejný název nesl i první pokus někdejšího rožnovského minipivovaru, který fungoval mezi roky 1994 – 1997. Takže už žádný Richard. Ten ať si vaří v Žebětíně. Ještě by se mohla přejmenovat frančízová značka z Račína. Tamní žitné bylo vynikající. Tmavý Amber Ale je opět třináctka. Aby mi to nepřineslo smůlu!  Chmelovitost je u této značky kompenzována karamelem, ale i ten je suchý, dosti nekompromisní a nedovolí aby se příliš rozvinula jiná chuť. Dokonce jsem na zadním patře na chvíli ucítil jakousi nakyslost. Avšak možná to byl následek mé stále probíhající respirační choroby.

Black Storm od Krušnohora jsem už pil, od dalšího Dejfa očekávám opět chmelovou bombu. Takže v nabídce už zůstává jen tmavý 17° silný Čokl od Hoppy Doga. Celkem pitné, na závěr vhodné, jen už se jaksi nemohu degustačně soustředit.

U Oráče mne upoutala i nabídka pivních chuťovek, hbitá obsluha a společnost lidí mladší až střední generace, kteří si do tohoto na 3. obvod Ostravy docela nekonvenčního podniku našli svou cestu.

Jen příště více ležáků, hoši!