Je to něco přes rok, co jsem na těchto stránkách popisoval aljašské pivo Spruce Tip Ale s příchutí smrku.

Jehličí se kdysi přidávalo do piva v oblastech, kde nebyl k dispozici chmel. Používalo se zejména při dlouhých plavbách na zámořských lodích pod velením kapitánů jako byl Bering nebo Cook. V aljašském Ketchikanu si zkušený sládek Hunter se sprucem doslova vyhrál. Výsledkem byl nádherně vybalancovaný ejl, při jehož popíjení měl člověk iluzi podzimní procházky lesem.

Nyní se o tento ne příliš známý a zajisté nedoceněný pivní styl pokusil ostravský domovarník Jan Oppelt přezdívaný Šušťur. Při výrobě tohoto svrchně kvašeného speciálu si dal záležet, přesto se mu v závěru jeho snažení zdálo, že pivo málo pění. Do várky byl přimíchán i žitný slad a zejména osobně ručně nasbírané smrkové výhonky, které prý při sušení intenzivně voní. Nedostatečnou pěnivost řešil Honza lžičkou medu a aby těch originalit nebylo málo byl tento od srbských včel. Výsledkem je zajímavý truňk s mnohaslibnou barvou a konstantní pěnou. Celou chutí prostupuje překvapivě vůně potpourri (purpura), sladká a odzbrojující. Fenomén smrkového lesa není příliš výrazný, což ovšem vypovídá i o tom, že stěžejní příměs je veskrze přírodní a je s ní zacházeno obezřetně. Kdyby se jednalo o polosyntetický koncentrát, piják by se možná cítil jako při letním výšlapu na Smrk, v samotném pivu by však byly přehlušeny další zajímavé degustační nuance.

Stručně řečeno – smrkáč se povedl, jen je škoda, že ho je tak málo a nemohou být uspokojeni všichni potenciální zájemci o jeho ochutnání.