Když jsem si nedávno vygooglil stránky havířovského minipivovaru Milver v areálu restaurace Venuše, objevil se mi katalog jakési firmy zabývající se optikou.
Tušil jsem, že je něco špatně. Milver byl vlastně historicky prvním havířovským pivem. Po neslavných průkopnických začátcích bylo dosaženo jistého chuťového standardu a mok se dal docela i pít. Zkusil jsem jej přímo ve Venuši, později i kdesi ve Výškovicìch a párkrát na různých pivních slavnostech. Běžná jedenáctka i třináctka mi celkem chutnaly.
Od té doby vznikly v Havířově další dvě provozovny. Milver bohužel neměl nejlepší pověst a nebylo jednoduché dozvědět se bližší informace o jeho průběžné existenci a případných aktivitách.
Před pár dny jsem byl pozván na bluesový večer, který se konal zrovna v areálu dotyčné hospody. Přicestoval jsem do Havířova autobusem a dorazil na místní nádraží, které vypadalo úplně jinak, než v roce 1979, kdy jsem tam byl naposledy.
Čekal jsem na odvoz do Venuše a.tak jsem zaskočil do nejbližší hospody – pizzerie Max. Celkem slušný podnik, avšak na čepu pouze PU a Radegast. Po půl hodině, kdy už mi dorazil odvoz jsem si všiml, že ve vedlejší knajpě točí Koníčka…..
Venuše vypadá socialisticky a zdevastovaně. Není tam vůbec útulno. Nový majitel má spoustu plánů, ale já mu nevěřím. U výčepu označené pípy nabízely piva z Litovle i Přerova, ve skutečnosti byl na čepu pouze Radegast 10 a 12. Fujtajbl!
Hudba slušná, celkem dobře jsem si zahrál. Ovšem byl jsem v mínusu. 18 Kč cesta a tři piva za 90. Současní hudebníci jsou altruistè a masochisti.
Takže tak nějak tedy skončil jeden havířovský avantgardní svatostánek.
Čest jeho památce. Buďme na něj hrdí a stateční!
Pane Jarošek,technologie je již vyřezána,nebo zatím ponechána na místě?
Mám dojem, že už je vše pryč. Aspoň jsem si žádné technologie nevšiml.
V roce 2018 technologie odvezena.
Martine znám hodně pivařů, znám hodně názorů na hodně piv, tomu vadí to, tomu ono, vesměs lidé nadávají na Gambáč, na Ostravar, na Staropramen, ale nikdo nic nemá proti Radegastu. Radegast mi dělá radost od prvního napití, vždy patřil a doufám, že i ve dvacátých letech 21. století bude patřit k pivům, u kterých rád posedím celý večer
MILUJU RADEGAST STEJNĚ, JAKO MILUJU RAKOUSKO 
Tak z těch výše jmenovaných piv je radegast jistě nejmenší zlo, ale dobrovolně bych už za něj dnes neplatil, škoda peněz a jater na to. Přichází v úvahu jen v případě, že by široko daleko nic lepšího nebylo, což se mi naštěstí už moc nestává.
Někdy vlez v našem regionu do nějaké slušné alternativní pivnice s lahváčem Rsdegastu. A sám uvidíš.
Není to tak dávno, co pivovar Královského řádu Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana, sídlící ve Venuši v Havířově, hledal investory. Lehce jsem uvažoval, že investuju nějaký peníz a získám mj. pivo s ryzími zlatinkami v láhvi, nebo „něcojakocibichovský“ pivní deputát. Zlato v pivu mě nezlákalo, pivní deputát mě lákal, ale odradila mě ta hra na rytíře. Šéf pivovaru byl (a snad ještě je) člen Královského řádu, kterého pasoval „skotský král“ neboli velmistr řádu na rytíře. Pivovar byl řádový, protože jej vysvětil řádový kaplan. Trochu moc řádů, trochu moc králů a rytířů, trochu moc erbů. Tak trochu ŮDOLÍ VČEL (skvělý film), ale v reáliích Havířova.
Později jsem vyčetl, že Řád je nacionalistická nezisková organizace, přispívající na charitu a bojující o privilegia pro Moravu.
Neinvestoval jsem, udělal jsem asi dobře.