Oproti svým původním plánům na pivní výlet jsem učinil několik změn.

Kvůli zpoždění vlaku prvého dne jsem vynechal Plasy a nahradil je Přešticemi. Rovněž jsem ze Sušice nejel do plánovaných Kozojed, nýbrž jsem vyrazil na Klatovy a Domažlice.

Pivní příběh Domažlic je velice pohnutý. Již v roce 1982 jsem ochutnal jejich 11° pivo Čerchov. Imponovalo mi, že pivovárek v Domažlicích byl založen už v roce 1341. O deset let později jsme s kolegou na cestě do Furth am Wald popíjeli bezchybně natočenou domažlickou 12° Dukát. Je zajímavé, že tenkrát se stejně jmenoval i ležák z KV.

V první polovině 90. let se domažlické pivo vozilo i do Ostravy. Vedle Čerchova bylo možno sehnat i 10° Písař. Stálicí na tehdejším pivním trhu byla černá 12° Purkmistr, kterou jsem poprvé objevil v létě 1991 v pivnici Viola.

V roce 1996 byl pivovar v Domažlicích bez náhrady uzavřen. Jeho vlajková loď Purkmistr se nějaký čas vařil v Plzni, nyní je to název tradičního pivovaru na předměstí stejného města.

Občas jsem si přečetl v časopise Pivní Kurýr článeček o stavu pivovarnictví v chodské metropoli. Nejvíce mne tenkrát pobavila zpráva o tom, že tam v tomto oboru plánují podnikání Mexičané.

Snad více než po 10 letech se v regionu objevila první vlaštovička, když byl po letech obnoven pivovar v Koutě na Šumavě. Hned poté jsem do Domažlic vyrazil a ocenil vynikající 10° i 12°.

Koutský podnik se rozrůstal a s jeho pivem bylo možné se setkat téměř po celé republice a též na Slovensku. Avšak před několika lety majitel úspěšného podniku zemřel a tento odkázal rovným dílem své současné a minulé partnerce. Tudíž do pár měsíců šel prosperující podnik do krachu a naštěstí byla umožněna výjimka a zbylé pivo se prodalo ještě před táhlým soudem.

Domažlický pivovar onehdy obnovil provoz a nyní je součástí místního kulturního centra. Běžná spodně kvašená piva jsou slušná, líbil se mi chodský název svrchňáku „Hale“. Ptal jsem se servírky, zdali se v Domažlicích ještě stále mluví jazykem Jana Sladkého Koziny – „Hyn sa hukáže…“Bylo mi sděleno, že se jedná dnes už o uměle udržované historické dědictví. Mimochodem podobně jako hanáčtina, ostravština nebo prajský dialekt. Čerchov byl dobrý, ale myslím, že trochu ztratil svou charakteristickou hořkost.

V Západních Čechách jsou hned dva Merklíny. Jeden se nachází v Kraji Plzeňském a ten druhý na Karlovarsku. První má asociace byla na modely vláčků Märklin a pak mne napadlo jestli odtamtud nepochází Merkelová.

Zkušený sládek, laureát mnohých pivovarských soutěží Petr Petružálek vaříval kdysi pivo v dobřanském hotelu Modrá Hvězda. Dotyčný (plzeňský) Merklín není odtamtud vůbec daleko. Ubytoval jsem se v místním penzionu (dostal jsem krásný dvoupodlažní šestilůžkový pokoj) a hned vyrazil do pivovárku.

Petr Petružálek mne uvítal u vchodu do svého království. Před lety jsem mu daroval výtisk své první pivní knihy. Tak jsem mu předal její třetí pokračování. Pivovárek malý, leč půvabný. Zde vyráběný ležák se jmenuje Krokodýl. Je to narážka na místní událost z roku 1902, kdy se Merklínem rozšířila fáma, že tam bylo spatřeno zrovna toto zvíře. Samozřejmě se existence exotického obojživelníka nepotvrdila, avšak název je pro pivo celkem nápaditý.

V současnosti se v Merklíně dá sehnat i lehký sezónní svrchňáček typu „Juicy Ale“, který má pěknou růžovou etiketu a jmenuje se Romanetto. Je to vzpomínka na spisovatele Jakuba Arbese, který má s oním krajem zřejmě cosi společného.

Se sládkem i některými jeho merklínskými sousedy jsme tematicky pokecali a já jsem se kolem 20 hodin vrátil do svého luxusního ubytování. Přilehlá restaurace sice vedle všudypřítomného Géčka točila i Krokodýla, já jsem se však cítil dokonale napojen.

Uvidíme, jestli zítra cestou domů ještě stihnu ty Plasy.