Na jaře roku 1980 jsem začal sbírat pivní etikety. Tenkrát v Ostravě moc velký výběr piv nebyl, tak jsem uvítal rodinnou dovolenou ve Špindlerově Mlýně.

Tak jsem se poprvé dostal na čepovaný Budvar (tenkrát moc chutný) a získal jsem i etiketu z trutnovského Krakonoše. Při jedné horské túře jsem v jednom stánku uviděl lahváč s pro mne tenkrát neznámou etiketou – Skalák. Pivo nic moc, ale měl jsem nový exemplář ve své sbírce. Skaláka byl tenkrát plný Turnov, což jsem osobně zjistil v létě 1986. Nezůstal jsem však ve městě a šel jsem 6 km do nedaleké Přepeře ochutnat Svijany (dnes tento pivovar vaří něco úplně jiného).Pak jsem se příležitostně začal s touto značkou setkávat v letech 90.. Rohozeckého Skaláka jsem tenkrát považoval za průměrné pivo, které se dá s chutí vypít jako lepší alternativa Gambrinusu či Staropramenu. Mile jsem byl překvapen v březnu 2002, kdy jsem rohozecké pivo objevil v trutnovské nádražní knajpě pod názvem Korbel. V té době více voněl a byl dost dobrý. Asi o dva roky později jsem v Liberci v jednom zaplivaném pajzlu popíjel rohozeckou 11°a byl jsem z ní doslova unešen. Pivo vzorně ošetřené a nádherně pitelné. Zajímavé, že následně poté mi 12°ze stejného podniku už tak nejela. Návštěvou malorohozecké pivovarské hospody jsme zakončili zájezd divadla Zběsilá pípa do Liberce. Zhruba v této době se začal Skalák dovážet i do Ostravy. Pivovar v Malém Rohozci se totiž stal součástí podniku ve Svijanech. U Segala frčel zejména Rohozec tmavý a pak též lahváče, které se v oné době prodávaly v ceně kolem 14 Kč.

Asi před týdnem jsem 12°Skaláka objevil v jedné nejmenované a nevábné restauraci v Zábřehu. Půllitr stál 21 Kč. Mok dobře chlazený s přijatelným řízem, jinak však skoro žádná chuť. Aby se dosáhlo nízkých nákladů, šetří se na surovinách a urychluje se doba ležení a zrání. Obvyklá pivovarnická písnička. Můžeme snad jen doufat, že se nějakým zázrakem v budoucnu vrátí do pivovárku s tradicí z roku 1850 původní kvalita