Tento česko – německý slogan se u nás objevil již počátkem 90. let, což svědčí o tom, kterak byl tehdejší ministr financí u části našeho národa v oblibě.

V roce 1991 se uvolnila většina spotřebitelských cen a o rok později startovala dnes tak kontroverzní kupónová privatizace. Václav Klaus udělal v našem státě tu největší možnou kariéru. Z ministra financí se stal záhy předseda vlády, po palácovém převratu koncem roku 1997 se zašil do parlamentu kde pár let působil jako jeho předseda. Roku 2003 se stal na dlouhých 10 let prezidentem České Republiky. Jaké byly roky jeho vlády? Dozajista velice rozporupné. V roce 1995 tvrdil jako nejpřednější tuzemský ekonom, že jsme se po pěti letech stagnace konečně odrazili od dna, o dva roky později ve spolupráci s tehdejším ministrem financí představil národu pověstné balíčky opatření, kdy dolar vůči koruně vylétl do závratných výšin a banky pár měsíců zajišťovaly 20% úrok z vkladů.

V létě 1996 jsem se s hrůzou dozvěděl, že v tehdejší samostatné České republice pracuje zhruba 2x více administrativních byrokratů než v celém socialistickém Československu. Odborník Václav Klaus to v televizi vysvětloval tím, že kdysi bylo u nás jen pár hraničních přechodů zatímco v polovině 90. let je jich mnohem více. Každopádně však sáhl po opatření a založil Úřad na potírání byrokracie. To by Jaroslav Hašek čuměl! Po svém zvolení do prezidentské funkce se z něj stal nejvýše postavený rebel, který kontinuálně napadal naši mateřskou Evropskou Unii a současný globální světový hospodářský systém, který nemá s klasickou tržní ekonomikou nic společného. S mnohými jeho názory na tomto poli je možno souhlasit. Jinak je to ovšem v případech kdy si Václav Klaus hraje na povolaného ekologa a tvrdí, že žádné globální oteplování neexistuje. Trochu mi to připomíná Andersenovu pohádku o císařových nových šatech.

Ve srovnání s miláčkem národa Václavem Havlem je Klaus pragmatičtější, odměřenější, určitě arogantnější a mnohem méně oblíbenější. Osobně si však na něm vážím, že si stojí za svým názorem a neleze žádným politikům či zahraničním mocnostem do prdele. Napadá mne opět příklad z poloviny 90. let kdy v sousedním Rakousku vyhrál volby nacionalista Heider. Všichni naši politikové byli právem rozhořčeni a zděšeni, neboť byl údajně ohrožen náš vytoužený vstup do EU. Václav Klaus však řekl, že v Rakousku proběhly řádné demokratické volby a jejich výsledek odráží smýšlení rakouského národa.

To by však nebyl český politik aby na závěr svého dlouhého mandátu neudělal nějaký průser. Vyhlášená amnestie je nejen nestandardní, ale určitě škodlivá. Ohánět se argumentem, že jsou u nás věznice přeplněné je spíše smutné než směšné. Prioritou by měla být výstavba nových nápravných zařízení, výchova k poctivosti a zejména pozitivní příklad našich demokraticky zvolených politiků. Klaus zklamal. Takto se v našich hospodách zvýší frekvence výskytu nejrůznějších živlů, násilníků a zlodějů. Takhle to asi náš téměř bývalý prezident chtěl když konstantně tvrdil, že špinavé peníze neexistují a že na ekologii si musíme vydělat.

V roce 1992 jsem četl v novinách, že se kdesi na karvinské šachtě objevil teoretický protikandidát tehdejšího česko-slovenského prezidenta Havla. Bezelstný horník sliboval, že po svém zvolení všem občanům sedminásobně zvedne platy. Když se ho ptali jak by to chtěl provést odpověděl, že by určitě nechal natisknout více peněz. To byl jasný vizionář. Dnes EU překotně tiskne kvanta nových bankovek, které nejsou ničím kryté a dluhy monstrózně rostou. Jen ty platy občanům ne a ne zvýšit.

Klaus odchází a vypadá to, že nikomu chybět nebude. Ale nepředbíhejme. Možná budeme na svého exprezidenta ještě s dojetím a láskou vzpomínat…..