Na klatovské pivo jsem se velice těšil, i když mi bylo od počátku jasné, že jej najít nebude vůbec jednoduché.

Stránky Klatovské pivo, jsou skoro vzorové. Historie, sortiment, etikety. Jen místo rubriky Kontakt se tam nachází odkaz na Prodej suvenýrů.

Nakonec jsem telefonní číslo pivovaru jaksi zjistil a z telefonického rozhovoru jsem se dozvěděl, že klatovský minipivovar bývá otevřený většinou až odpoledne, nicméně, že PET láhev je možno zakoupit ve vedlejším krámě.

Na Městském informačním středisku v Klatovech jsem si vyzvedl tištěnou mapku a ptal se na pivovar. Zaměstnankyně o něm nic moc nevěděly, až na informaci, že „teď (kolem 10.30) tam bude asi zavřeno“.

Vyrazil jsem z historického náměstí směr Budovcova ulice. Podle mapky jsem postupoval směrem k nádraží. To byla také praktická pomůcka, neboť lokální pivovar, ba ani Budovcovu ulici nikdo s oslovených kolemjdoucích neznal.

Až asi po kilometrové cestě jsem šťastně narazil na klatovského občana, který na Budovcově ulici přes 50 let bydlel. Dle jeho instrukcí jsem přišel k můstku přes Drnový potok. Tam jsem se měl dát vlevo, nicméně, když jsem konzultoval oficiální mapu, nějak se mi to nezdálo. Budovcova ulice vypadala spíše vpravo. Asi to bude tím, že onen ochotný pán, který tam vydržel přes 50 let bydlet stál proti mne a tak jeho levá byla moje pravá.

Další skoro kilometr pěší cesty a nic nenaznačovalo, že se blížím k pivovaru. Dokonce přestaly korespondovat i názvy ulic. Chvíli jsem dokonce podezíral informační středisko s nemístné recese, jestli mi náhodou neposkytlo mapu třeba Horažďovic.

Vedle autobusového stanoviště se nacházela knajpa U Bidla. Otázal jsem se tamější výčepní blondýny na klatovské pivo. Ta nejenže jeho existenci skoro rezolutně popřela, ale navíc se na mne nevraživě dívala, jakoby byla naštvaná, že si nechci koupit její zajebaný Gambrinus. Většinou v takových případech oboustranné bezradnosti dotázaný personál požádá o radu některého z místních štamgastů. V oné inkriminované situaci se naštěstí dobrovolník přihlásil sám a poslal mne zpět k Drnovému potoku.

Tam jsem již postupoval přesně podle instrukcí starého pána, který bydlel v Budovcově ulici přes 50 let a opravdu jsem klatovský minipivovar našel. Naštěstí mám ještě stále dobrý zrak, protože na nevýrazné budově byla pouze umístěna samolepka střední velikosti s logem Klatovské pivo.

Jak jsem očekával a byl jsem též upozorněn, bylo zavřeno. Ani jsem si nevšiml, že by někde na objektu byla umístěna nějaká provozní doba. Tak jsem na číslo pivovaru zavolal. Ozval se unavený hlas, jehož majitel dle intonace nebyl nikterak potěšen, že se od něj očekávají nějaké instrukce týkající se jeho piva. Petky je prý možné zakoupit vedle v obchodě. Je to ten Zverimex? Ne, ten po druhé straně. Prodej kol, koloběžek a doplňků? Jo. Ale rychle. Za 15 minut zavírají.

Nakonec to dopadlo dobře. Koupil jsem si jednu 1,5 l petku světlé 11° a jednu polotmavou s trefným názvem Václav Budovec. Světlou jsem ihned otevřel a na lavičce poblíž autobusové zastávky s chutí vypil. Krásný příklad vlasteneckého ležáčku s vlastní charakteristickou chutí, která se objeví i v moku polotmavém. Radost popíjet.

Je jen škoda, že při současné podnikové politice konspirace a utajení toto pivečko neochutná příliš mnoho spotřebitelů. Hlavně to však nevzdat. Je to jen další pivovar s příběhem!