Do restaurace Žalák chodím příležitostně už od roku 1980.
Tenkrát jsem ten podnik začal navštěvovat občasně po zkoušce kapely Trifid s kolegou Pastrňákem (Buty), jednak proto, že byl onen podnik strategicky umístěn mezi zkušebnou a mým domovem a rovněž proto, že tam tenkrát načepovali pivo i docela nezletilému kumpánovi.
Nálevna bývala vždy nevzhledná, leč dodnes mi připomíná mé mládí. Točené pivo žádný zázrak, leč osvěží a nenadme. A největší devizou Žaláka je čepovaný Hubertus z Kácova za pouhých 25 Kč.
Knajpa je rovněž rebelující. Doposud se v ní kouří, nedodržují se žádná diskriminační „opatření“ a za stanného práva byla tajně otevřená. V jejím interiéru se rovněž výborně hraje naší revivalové kapele, která se věnuje repertoáru skupiny Deep Purple.
Častým úkazem jsou leckdy otravní opilci, leč to k atmosféře podobných lokálů patří.
Před pár dny jsem se po vydatném obědě do Žaláka vydal. Byla skoro jedna hodina po poledni. Usedl jsem naproti pípy a očekával jsem i bez verbální objednávky škopek kácovskélo. Avšak výčepní mi sdělila důvěrnou informaci, že ještě nešel. Kdo nešel? Předchozí večer jsem v této hospodě konverzoval s jakýmsi otrapou, který chtěl v Žaláku mermomocí zorganizovat jakýsi vzpomínkový hudební večer. Že by ještě neodešel a zůstal tam přes noc?
Jednalo se však o samotné kácovské pivo. Podnik otvírá již v 9 nebo dokonce v 8 ráno a zatím prý všichni hosté pijí Ostravu nebo Radegast. Tudíž bych byl toho dne prvním, kdo by musel vypít teplý Kácov z trubek.
Na jedné straně bych měl být potěšen, že mne hospodská považuje za jakéhosi VIP hosta, který si zaslouží zvláštní péči, důvěrné informace a dobře natočené pivo.
Na straně druhé mi však prozradila, že nejspíš běžně prodává pivo, které se po zavíračce přes noc znehodnocuje v pivním potrubí. A tak se zřejmě vždycky najde nějaký nešťastník, který takovýto patok zkonzumuje. A to s největší pravděpodobností platí i o jiných přítomných značkách. Neodčepovat nedokonalé pivo z trubek je prasárna a tento nešvar musí být potírán.
Naposledy se mi toto stalo před léty u Segala, kdy mi šenkýřka iniciativně natočila půllitr Klášteru namísto mnou objednaného Rychtáře s tím, že „bych to měl teplé“. Zhovadilý přístup. Tentokrát jsem situaci řešil přímo se Segalem, který mi sdělil, že platí za dvě odtočená a vylitá piva z každého kohoutku (tenkrát jich tam měl asi 8). Je alarmující, za jakou cenu si chce zločinecký personál ekonomicky přilepšit.
Až potkám šéfa Žaláka Jardu, na problém ho upozorním. Lidi a zejména personál hospod je nutno vzdělávat a vychovávat celý život.
Toho Žaláka jsem na zdejší doporučení loni na podzim taky navštívil a je to zajímavý podnik no. Takový návrat do dřívějších časů, po kterých se mi ovšem po ochutnání Huberta ani Ostravaru nestýskalo. Ale bylo fajn zase vidět zástupce zdejší minority obcházet stoly s igelitkama a nabízet k odkupu nějaké podezřelé zboží. Pak mě zase pobavila scénka, kdy host sedící na vysoké židličce u baru dal dělo svému sousedovi, a ten se svalil na zem. Ale oba to byli asi ožralí kamarádi, protože mu ten první pomáhal vstát ze země, tak se asi už udobřili.
Co se týče šenkýřky u Segala, tak pamatuju, že tam před pár lety ředila ty drahé speciály s nějakou desítkou radkem nebo s něcím takovým. Za to jsem terčem posměchu do teď, když si kamarádi vzpomenou, jak jsem je tam chodil učit pít pivo a vychvaloval jsem různá z daleka přivezená piva.
Tak já kdysi s otevřenou hubou čuměl na Společenstvu u baru na výčepní, jak do každého piva nalila cenťák vody a potom dočepla podmírák. Když jsem řekl, že to je na žalobu, sprcala mě, že jenom hňup neví, že to je běžný postup, aby pivo nepěnilo. Dodnes si vyčítám, že jsem pouze odešel.