Většinu lidí při slově Syrovar napadne asociace na sýr. Měkký, tvrdý, zrající, plísňový.

Může být vůbec pivo cítit sýrem? Určitě může. Namátkou si vzpomínám na speciální švýcarské pivo Semichlaus (název je psaný podivným švabachem, takže to je slovo, které jsem z něj vyčetl), kde jsem zaregistroval ve 14% alkoholové síle i jemné chuťové podtóny dezertního sýra. Mimochodem tohleto slavné pivo, někdejší vlajkovou loď někdejší pivovarnické společnosti Hürlimann můžete v rakouské verzi zakoupit v naší pivotéce.

Český Syrovar nemá s tímto fenoménem nic společného. Název piva je odvozen od jihomoravské vsi Syrovín. V tomto případě mohou zase vzniknout asociace na nedovařenost produktů či sychravé počasí, případně na celou řadu vyňatých slov po obojetné hlásce „s“ (usychat, sýkora, sýček, syčet, sypat….).

Novověké pivovarnické základy v Syrovíně položil již koncem 30. let minulého století sedlák pan Kolaja, jehož přímý potomek provozuje současný minipivovar. Tenkrát se však na statku v zimních měsících (přes jaro a léto se pracovalo na poli a na pivovarnictví nebyl čas) vyráběl speciální ejl z cukrové řepy, do kterého se místo chmele přidávala dubová kůra. Současní syrovínští pivovarníci starou recepturu respektují, nicméně se vydali vlastní cestou přípravy chmelového nápoje, která je animu českých pivařú přece jen bližší. Po krátkém domovarnickém experimentování s extrakty zahájili poctivou výrobu z klasických českých surovin, mezi něž patří pochopitelně v první řadě moravský slad a žatecký chmel.

Syrovar si cestu na naše trhy odvážně razil ještě v době kdy pivovárek nebyl řádně zlegalizovaný. I v našem regionu se bylo možno příležitostně setkat s tímto zajímavým, tenkrát homebrewiářským produktem. Asi dvakrát jej točili v Hobitu, jednou jsem na něj dokonce narazil v jedné hlučínské pivnici. Dnes má tento minipivovar svá odbytiště blízko místa svého původu (Uherské Hradiště, Brno, Hodonín), ale dle internetových informací se dostane až do pivu zaslíbené Prahy.

Syrovar je řádný a poctivý kvasničák již na první přičichnutí. Mnou degustovaná světlá dvanáctka byla hustá a dalo by se říci, že chuťově značně rafinovaná. Zatímco při primárním napití by si konzument přál, aby bylo pivo více chmelené, v doznívání již hořkost dosti výrazně probleskuje. V jednom momentě (zejména při napití „na plnou hubu“) v pivu trochu ruší lehká asociace na překvašenost (ačkoliv je pivo evidentně čerstvé), která zpravidla provází počátky kysnutí, neboť zdravé kvasnice neustále pracují, při decentnějším usrkávání převládají ušlechtilejší degustační kvality.

Syrovar je pivo přírodní a chuťově víceznačné, což jednak není vůbec na závadu a pak samo o sobě vybízí k dalšímu hlubšímu studiu. Zkuste s ním třeba zapíjet zrající sýr.