V sobotu jsem uspořádal v místě svého bydliště zahradní party. Neměla žádný hlubší důvod. Prostě se slavila pouze radost ze života s dobrým pivem.
O čepované značce jsem rozhodl poměrně snadno. Stala se jí rohovská 11°Rohan (mimochoden jsem v jejich černé dvanáctce nedávno ucítil trochu „hukvaldštiny“). Domácí výčepní zařízení zapůjčil domovarník Honza Šušťur. Pípa s chlaďákem zn. Lindr je velice praktická aparatura. Má v sobě vše, co drobný výčepník potřebuje ke své bohulibé činnosti. Prostě jen zapojíte do elektřiny, upevníte hadičky a narazíte sud…Pivo se natlajuje i vychladí během krátké doby a pak už se jen čepuje…
Asi po šestém natočeném půllitru začala pípa podivně štěkat a do sklenic chrlila hustým proudem kvanta pěny. Bylo evidentní, že kdesi nasává nelegální vzduch. Majitel zařízení včak problém rychle odstranil – závada byla v nedostatečném těsnění. Od té chvíle točení všech zbylých cca 90 piv bylo skvělým výčepním zážitkem. Pivo bylo vychlazeno na cca 7 stupňů, z hubičky pípy vytékala na optimální průtok nastavená ušlechtile nazlátlá tekutina, kterou se dal půllitr natočit na jediný zátah. Těsně před úplným naplněním půllitru jsem přehodil polohu kohoutu na reverz a vytvořil krásnou, hustou, bílou pěnu. Pivo bylo vynikající, s nádherným přírodním řízem a kroužkovatelnou pěnou, která na skle zanechávala tzv. „bruselské krajky“. Měl by snad za těchto okolností nějaký slimpal odvahu rozvíjet scestnou teorii, že na dobré pivo je třeba si počkat? Na co? Mnozí zastánci tzv. „moravského“ stylu čepování při brutálním výtoku, při kterém ani nepřiblíží výčepní sklo k pípě pivo nejprve rozbijí, pak se dotáčí neforemná pěna, která vytvoří neestetické patvary na vrcholku půllitru, během nekonečných minut pivo teplá, případně přibírá nežádoucí pachy z okolního vzduchu nehledě na to, že si občas nejaký čabral může svou práci zjednodušit i nepřístojným sléváním.
Již slyším argumenty o bublinkách. Ano. Musím uznat, že např. v Praze, když vám pivo přinesou natočené za 15 vteřin toto povětšinou obsahuje nadměrné množství CO2. Po dvou, třech kusech pak máte plný žaludek kysličníku a střízliví se trápíte s dalším množstvím. V případě domácího výčepu Lindr však nic takového nehrozí. Pivo pijete bez nepříjemných pocitů a vychutnáváte jen jeho lahodnost a lehkou opojnost..
Garden party se povedla. Moc lidí nepřišlo a zbytky Rohana se dopíjely ještě následující den. Pivo však bylo vynikající. Nadšeně chválím rohovský minipivovar U Komárků i firmu Lindr.