Někdy je to i městečko v Jihomoravském kraji.

Do Strážnice jsem se nikdy předtím nedostal. Nejblíže jsem snad byl v okresním městě Hodonín – jednou dokonce déle než měsíc při výkonu základní vojenské služby.

Co o tom městysu vlastně vím? Nic moc. Jen to, že se tam tradičně konají mezinárodní folklórní slavnosti a že se tam daří vínu.

Podle serveru Pividky.cz se však tam, v centru vinařství dokonce vaří i pivo.

Toho odpoledne bylo ve Strážnici minimálně 35 °C ve stínu.

Normální člověk by se nejspíš vylepil někde u vody, ale já jsem se rozhodl ochutnat originál strážnické pivo.

Naštěstí nalézt tento podnik nebylo nikterak složité. Kousek za železničním přejezdem směrem na Radějov jsem našel hospůdku se zahrádkou, kde vedle Radegastu 10° a 12° točili též strážnickou 11° s názvem Slavjan.

Jedná se o pivo polotmavé, které přímo neurazí, avšak ani nijak zvlášť neoslní. Spíše chutná v extrémním zářiovém horku a přispívá k tomu i fakt, že konzumujete pivo vyrobené v centru rozsáhlé vinařské oblasti.

Odškrtnul jsem si další trofej a vracel se do centra směrem k zámeckému parku.

Po cestě jsem míjel lokální cukrárnu, u níž mne překvapil nápis:

„Čepujeme pivo z vlastního minipivovaru“.

Cože? Ve Strážnici jsou dokonce pivovárky dva?

Zodpovědný pracovník dotyčného svatostánku nebyl přítomen, ale personál mi ochotně natočil výčepní osmičku a silnější dvanáctku.

Osmička byla barvou trochu tmavší (strážničtí mají asi v oblibě tmavší odstíny), ale docela osvěžující.

Dvanáctka byla decentní ejl vyrobená z blíže neurčené kombinace sladů a chmelů chmelená za studena s obsahem alkoholu 4,8%. Chuť nepříliš výrazná, což mi příliš nevadilo, nižší říz a v záhybech doznívání bylo cítit prvky chlorované vody. Přesto mi pivo Connor ze stejnojmenného minipivovaru celkem chutnalo.

Kousek dál se na náměstí nalézá výčep se zahrádkou Praha, kde čepují Starobrno.

Naštěstí jsem tam objevil i ejlíka z hodonínského Křiklouna.

Vida! I v malém městečku na jihu Moravy se dá vybrat!