Čas od času je zdravé dát si i pivo medové.

Na rozdíl od medoviny se skutečně jedná o pivo, do kterého je med přidán. Na výrobci záleží kolik, jaký druh a v jaké fázi výroby. Někteří pivovarníci dávají med do chmelovaru, jiní až při procesu kvašení. Někdy je mok sladký jak cecek, jindy jen po medu charakteristicky voní. V každém případě by měl med být v medovém pivu cítit.

Před pár dny jsme s pražským kolegou navštívili minipivovar Dromedár, který inzeroval jako letní novinku „desítku s kapkou medu“. Dobře vychlazený mok dobře korespondoval s horkým počasím. Zaujala mne hořkost, příjemné aróma umírněný říz i slušné doznívání. Zkrátka desítka, jaká má být. Jen ten med mi v ní jaksi chyběl. Jeden z majitelů nám prozradil, že se jedná o vlastní recepturu, tudíž množství včelího produktu odpovídá osobnímu vkusu. To je v pořádku. Pochybuji, že by všehoschopná ČOI medoměrem prováděla kontrolní měření na základě směrnic EU. Navíc „kapka medu“ je pojem celkem vágní. Může to být i kávová lžička na několik hektolitrů.

V Aeru med neměli, tak bylo třeba zajet do Hobitu. Hobitské medové bývá obvykle polotmavá 11° a někdy se docela povede. Tentokrát to byl mok řemeslně dokonalý, avšak, bohužel, medová příchuť byla transformována v pouhou sladkost, která vykazovala spíše prvky karamelu. Bylo to však už mé zhruba sedmé pivo, proto jsem ve svých soudech poněkud opatrnější.

Nejen medem živ je člověk a mně jej nemusí nikdo mazat kolem huby. V kurník šopě jsem jsem se zahořčil brněnským Hauskrechtem a povedenou qáskovou Leilou.