Jsou u nás oficiální pivní značky, které lze ztěží ochutnat. Je to například Podskalská Koza, pivo vařené ve chmelařském institutu v Žatci a v neposlední řadě je to i Suchdolský Jeník. Osobně jsem měl možnost se o tom přesvědčit.

Přestože jsem si na internetu pročítal zpravidla krušné zkušenosti pivařů, kteří se s Jeníkem setkali (většinou vlastně vůbec nesetkali), rozhodl jsem se, že to také zkusím. Šťastnou náhodou jsem v Praze ve Zlých Časech potkal kolegu Pavla Jákla a tak jsme se na příští odpoledne domluvili, že společně pojedeme do Suchdolu. Pavel dokonce osobně znal vedoucího katedry, tak jsem o úspěchu naší mise vůbec nepochyboval. Asi po 20 minutách jízdy příměstským autobusem jsme stanuli v areálu Technické fakulty. Campus byl ještě rozlehlejší než vlastní ostravská VŠB a my jsme museli projít několik pavilonů až jsme dorazili do toho správného. Okolo visící dekorace mne ubezpečila, že se nacházíme na půdě katedry fyziky a biologie. Pavel zaklepal na dveře jedné učebny. Nedostalo se nám odpovědi, tak jsme nesměle vstoupili dovnitř. Byli jsme zaručeně na správném místě. Velké členité místnosti dominovala pravá pivovarská varna. Tady jsem měl studovat, napadlo mne a ne se zbytečně a neuváženě hlásit třikrát na AMU! Po chvíli k nám přišel starší muž v bílém plášti – sám vedoucí katedry. Byl evidentně ve spěchu a omlouval se nám, že nemá příliš času. Poté zase kvapně odběhl. Do místnosti se slézali studenti, kteří však stoupali z učebny po schodišti ještě zhruba o půl patra výš. Cinkání sklenic napovídalo, že se jedná nejspíš o tématickou přednášku nebo o kolektivní zápočty. Pan inženýr byl evidentně v časové tísni. Ještě asi dvakrát proběhl kolem a pak se nás zeptal jaký je účel naší neočekávané návštěvy. Na to jsem byl schopen odpovědět dvojslabičně: Pivo! Pan profesor nám za pár minut přinesl dva plastové půllitry s čerstvě natočeným Suchdolským Jeníkem. Jaká to vzácná chvíle! Jedenáctka byla standardní, nefiltrovaná a dobře chlazená. Pivo dobré, ale upřímně řečeno – na půdě univerzity technického zaměření bych očekával skutečně více. Snad by mok chutnal lépe z pivního skla…

V areálu fakulty se nalézalo pár pohostinských zařízení, kde bylo točeného Jeníka údajně možno ochutnat. Skutečně jen údajně. Všude zrovna došel, na čepu byl Gambrinus, Krušovice a Kozel. Brrrrr. Škola rovněž disponuje obchodem, kde se dá Jeník sehnat, avšak ten zavírá již v 15 hodin. Tak nám nakonec ten kelímkáč přišel vhod!

Odpoledne jsme zakončili poblíž metra Dejvická několika půllitry Kácova. Lov na Jeníka nic moc, ale aspoň že jsem ho ulovil!