Ačkoliv už za komunistů se přidával do českých piv podloudně dovážený podřadný chmel ze zahraničí, naše země byla odedávna známá jako chmelová velmoc.

Časy se mění, tzv. globalizace zásadně zamíchala kartami, ale náš žatecký poloranný červeňák nám prozatím naštěstí zůstal. Nicméně zejména naše minipivovary stále častěji používají k chmelení speciální chmely zahraniční. Běžný je dnes chmel z USA, Nového Zélandu, UK nebo Austrálie. Velice oblíbený je v současnosti třeba i původně ruský divoký Kazbek.

Před pár dny jsem okusil ejl z kounického pivovaru, který byl chmelený chmelem Sorachi Ace vyšlechtěným až v dalekém Japonsku. Byla to patnáctka, řekl bych apovských kvalit. Sorachi Ace dělal určitě svoje. Už od prvního kontaktu hluboká hořkost, která však přecházela do osvěžujícího ovocného, výrazně citrusového aróma. Závěr byl opět hořký. Přes silnou chmelovou vůni se poněkud vytrácela sladovost, což však bývá v této kategorii svrchně kvašených piv obvyklé. Slušný chuťový zážitek, ovšem celý večer bych to asi pít nevydržel a při voltáži 6,2% bych se též asi rychleji opil.

Městečko Kounice vaří po delší pauze pivo už několik let. Povětšinou českou klasiku a jak je vidět, občas se vrhnou i na speciály. Velice sympatické je, že od srpna loňského roku je v provozu i druhý kounický minipivovar Lisý Dědek, nejspíš nazván po svém majiteli. Mít v obci hned dvě takovéto provozovny a pít jejich piva s cizími chmely je jistě inspirací i pro zbytek naší pivní republiky.