Prostá otázka, odpověď na niž si pravidelně zdůvodňuji.

Dnes naštěstí u nás není o chutné pivo nouze a každý si může z bohatého sortimentu vybrat svůj oblíbený druh či značku.

Po několika měsících jsem navštívil hospodu Hobit. Z původního komplexu Pivovarského domu už přesídlením někdejší pivotéky a nedávným uzavřením restaurace U skákavého poníka zbylo jen jisté, věřím, že funkční torzo. Vrátil jsem se ke kořenům, kdy byl v provozu opravdu jen původní Hobit, dnes naštěstí obohacen o minipivovar.

Hobitská značka Qásek prochází od doby svého vzniku v roce 2007 mnoha proměnami. Qásek je dnes rutinním pivem, bohužel během doby zaznamenává i povážlivé výkyvy kvality. Někdy se nemůžete odtrhnout od půllitru, za pár měsíců je dvanáctka cítit burákovým máslem.

Tento týden však pokračuje v Hobitu pozitivní trend. Dal jsem si můj oblíbený Fire Dog. Polotmavý mok s chilli je totiž skoro každou sezónu trochu jiný. Konsistence vždy uspokojivá, druhou věcí je obsah přidané přísady. Jsa zvyklý na ostré pochutiny, většinou mi hobitské chilli pivo připadá málo pálivé, ačkoliv si někteří jiní konzumenti stěžují na pravý opak. Tentokrát se však Ohnivý Pes povedl. Charakteristická příchuť pálivých papriček, což není jen dráždivá peprnost, probíhá už v prvním degustačním plánu, ostrost truňku dojde plně až při doznívání. Někteří slabší jedinci by se mohli dusivě zakašlat, ale já tvrdím, že je tato pálivost tak akorát. Dobré na vychutnání i na další vyladění spontánní žízně. V rakouském Sieben Sternu nebo australském Matso´s sice podávají ještě o dost silnější kalibry, ale to je pak třeba zahnat excesivní palčivost hned několika dalšími půllitry s jinými pivními typy.

Novinkou Qásku je „cyklistická“ 9° Tomskolääm. Jedná se o pivko svrchně kvašené s nižším obsahem alkoholu. Na žízeň jsem vyprázdnil poměrně brzy celou litrovou petku a byl jsem velice spokojen. Mok sice na první přičichnutí a možná i doušek vykazuje bohaté chmelení, ale vše je podřízeno osvěživému záměru a hlavně jsem při pití identifikoval mou zamilovanou „hlínu“. Tak – obléci se do elastického mundúru, nasedat na kolo a hurá do Qásku!

O den později jsem se napil Starobělského. Delikátní desítka a hutná, příjemně vonící a vlastenecká 12°. Černý čáp jako speciál není rovněž nejhorší, ale v této kategorii přesto jen dávám přednost paskovskému Perkausovi.

Taková piva mi opravdu chutnají!