Když němečtí Templáři (jiné prameny tvrdí, že to byli proradní Jezovité) zakládali v malé slovenslé vesnici Vyhne v roce 1473 pivovar netušili, že tento podnik přežije staletí a v 21. století dokonce jeho výrobky dorazí až na Prajskou.

Současná Pivní situace na Slovensku je více než katastrofická. Heineken a SAB Miller zplundrovaly v této zemi co se dalo a dnes bývalým bratrům Slovákům vaří jen pár nadnárodních chemiček a několik málo minipivovarů. Pivo z obce Vyhne jsem poprvé pil v zimě 1985 na nádraží ve slovenském Zvolenu. V oné době, kdy v ČSSR se zahraniční pivo nedalo běžně sehnat byl rozdíl mezi pivy z Českomoravska a Slovenska velmi markantní. Chuťové pohárky navyklé na jistý solidní standard (v případě severomoravského regionu na Radegast, Zlatovar či Ostravar) při blízkém setkání s diametrálně odlišnou a bez diskuze nesrovnatelně hnusnější slovenskou značkou byly zaskočeny a poselství své nevole posílaly nejen do příslušných mozkových center, ale následně i do žaludku a tlustého střeva. Částečně pitelný býval v těchto časech Topvar a nejznámější slovenské exportní pivo Zlatý Bažant (dnes pod taktovkou Heinekenu naprosto nepitelné).

Vyheňská 12°Sitňan mi nechutnala a svůj postoj k ní jsem nezměnil ani o zhruba 6 let později, kdy jsem tento mok byl nucen popíjet plné dva měsíce při svém uměleckém angažmá v Kremnici. Jen v jediné tamní pivnici, kde leželo toto pivo ve sklepích z 15. století se to dalo jakžtakž pít. Dokonce jsem tehdy vymyslel reklamní antislogan:“ Ležáku z Vyhne každý se vyhne!“

V 90. letech byl podnik privatizován a patřil bánskoštiavnické společnosti Steiger. Pod touto hlavičkou funguje dodnes. Dle dostupných informací se stále jedná o regionální pivovar, který na svých stránkách nezmiňuje příslušnost k nějaké globální pivovarnické společnosti. Přesto však mám podezření jestli náhodou SAB Miller….

Naposledy jsem se se Steigerem alias Sitňanem setkal minulý týden v hospodě U Žabáka v Děhylově. Z reklamního letáčku jsem se dozvěděl, že pivovar Vyhne je poslední na světě, který při vaření používá klasické technologie, což mne dosti zmátlo (????). Podle informací z webu Steiger stále vyrábí ve stylu spilka – sklep a nepomáhá si metodou HGB, ale mám dojem, že na světě je podobných provozoven přece jen více. Steiger 12°stál v Děhylově 22 Kč a byl příjemně natočený při dobré teplotě bez nadměrného obsahu CO 2. Nic zvláštního,ale přece jen měl jakousi svoji chuť, která mi v paměti evokovala někdejší styl slovenských piv. Nic moc, ale alespoň nějaká změna.

Steiger mne docela potěšil, přesto jsem však nakonec skončil u o 6 korun dražšího, ale bezesporu lahodnějšího Rohana.