I když nemáme vždy přístup k novým neotřelým pivním značkám, můžeme si jen tak zhodnotit, v jaké kvalitě se i ty známé čepují v okolí našeho bydliště.

Minulou sobotu jsem hrál v obřadní síni Nové Radnice čtyři svatební obřady. Mezi druhým a třetím byla pauza asi hodinu. Co dělat? Mohl jsem si brnkat na velké varhany zn. Roland, ale větší chuť jsem měl na pivo. Blízká Dáma Pyková otevírala až v 11, tak má volba padla na restauraci Jindřiška na Sokolské ulici.

V Jindřišce se tradičně točí Ostravar. Posledně jsem si tam dal nějaký nefiltrovaný Staropramen, který byl dosti odporný. Kvůli předpokládané rychlosti obsluhy jsem zamířil do vnitřních prostor restaurace a omylem usedl ke štamgastskému stolu. Mám respekt k tradicím, a tak jsem si na pokyn výčepní přesedl. Asi 40 letá, docela vyžile vypadající a vyzývavě oděná šenkýřka mi pak na dvakrát načepovala přímo vzorové pivko s hustou pěnou, která čítankově kroužkovala. Předpisová teplota a asertivní, leč nevtíravý říz. Nezbylo, než dát si ještě jedno.

U Žaláka jsem měl zpočátku smůlu. Zakecal jsem se s místním bigbíťákem a popíjel Hubertus z Kácova, který se mi zdál zvětralý a nezvykle fádní. Nejspíš konec bečky, pomyslel jsem si a měl jsem samozřejmě pravdu. Výčepní narazil nový KEG a já se konečně dočkal kvalitního moku. Mohl jsem předchozí kozu reklamovat, ale mám soucit s hospodskými – zvláště v současné době fašisticko-kovidové hrůzovlády.

Před pár týdny jsem měl špatnou zkušenost se Starobělským v Kolibě. Pivo bylo nepříjemně zakalené a v chuti až nakyslé. To byla naštěstí pouze výjimka. Má nejčerstvější zkušenost je naštěstí veskrze pozitivní. Usmívající se desítečka s pověstnou bublinkou na smetanové pěně, která se záhy změnila v mnohaslibný důlek. Jediný detail, který by bylo možno vytknout bylo, že se nenalézal v geometrickém středu půllitru.

Bohužel, včera U Segala jsem obdržel Trolla 11° teplého se škaredou pěnou a záhadně zatuchlou chutí. Přitom před týdnem bylo vše v pořádku.

Zřejmě chybí konzistence….