Toto je naprosto evidentni. Pivarum se to stava dosti casto.

Napada mne davna prihoda, ktera se mi stala zrovna na Prvni Svatek Vanocni.

S kolegou Karlem jsme se pred Vanoci 1981 domluvili, ze 25 prosince vyrazime na hory. Globalni oteplovani jiz sice nepozorovane probihalo, avsak dotycneho dne mrzlo a byl snih. V Opave jsme meli cas na prestup a zrovna tam v nadraznim stanku prodavali lahvoveho Zlateho Bazanta. Nenechte se mylit! Tenkrat byl jeste vynikajici! Pamatuji, ze do Bruntalu jsme dorazili kolem desate nebo jedenacte hodiny rano. A nadrazni hospoda byla otevrena. Takze si dame ze dve piva a neco na zahrati a vyrazime vlakem do Male Moravky a odtud na Praded. Nejak jsme tenkrat neresili, ze tam od listopadu napadly skoro dva metry snehu. U stamgastskeho stolu sedela parta silnicaru. Popijeli a jeden z nich hral na kytaru. Prisedli jsme si a zacali Jam session.

Hanusovicka desitka tekla proudem, do toho nejaky ten rumik. Vlak nam samozrejme ujel, tak jsme se sli podivat, kdy jede dalsi. Diky nevazane zabave v knajpe jsme zmeskali i dva pozdejsi spoje a kolem 14 hodiny jsme si uvedomili, ze brzy bude tma a ze nam to nejspis s tim Pradedem nevyjde. Tak jsme si zasli alespon za mesto. Zhruba tak dva kilometry. Osvezeni Holbou {tak se to pivo tenkrat ale nejmenovalo] a posilneni lihovinami [jeste jsme si kazdy nesli plaskacku sebou] jsme pak v daleke pustine vykrikovali protistatni hesla:

„Smrt komunismu“

„Komunisti jsou hovada“

„Zabijte zmrda Brezneva atd.“

Taky jsem byval za mlada disident. Jen nejaka ta politicka funkce na mne po „revoluci“ nezbyla.

Domu jsme se nevraceli unaveni horskou turou, ale uondani celodenim popijenim. Tak tenkrat pivo zmenilo nase plany.