Jak mám ležáky rád, chovám jistou nedůvěru k tomu, když pocházejí z „moderních“ minipivovarů (zejména z létajících), které se specializují na všechny možné a často i nemožné pivní styly.
Ostravský Hoppy Dog si ve svém městě již vypěstoval svou početnou klientelu. Většinu jeho sortimentu tvoří řada nejrůznějších ip a ap , ale i stouty nebo pšenice. Velice zdařilým počinem bylo tradiční polské pivko Grodzickie.
Proto jsem byl překvapen, že Chmelový pes uvařil po čase i ležák.
Produkt nese název Vojta, což je údajně křestní jméno otce jednoho z protagonistů
Hoppy Dogu, který nedávno oslavil 70. narozeniny. Představuji si usedlého staršího pána, který holduje tradičním ležákům a k experimentům svého syna se staví poněkud rezervovaně. Ten se proto rozhodl svého otce překvapit.
A dílo se podařilo. Výsledkem tvůrčí práce je intenzivně hořký truňk, který již v prvním chuťovém plánu zaskočí harmonickou konsonantní vůní. Lahůdka jako z pivovarských čítanek. Vojta je vskutku samá chuť. Primární hořkost tvoří jakýsi homogenní vjezd do komplexní, leč klasické pivní příchuti zakončené celkem dlouhým dozníváním. Vnímavý konzument si určitě pochutná.
Jak už to však bývá, i v tomto případě zdánlivé dokonalosti napadají degustátora rouhavé myšlenky. Nejsou tyto chuťové vlastnosti příliš implicitní? Příliš flagrantní? Nebyla by namístě jistá, alespoň částečná latence?
Je to tak. Pivařům se prostě nezavděčíš…..