Se svébytným pivním stylem Kölsch jsem se poprvé setkal v miamském minipivovaru Titanic, kde jsem jím zapíjel výborný smažený sýr. Pivo s názvem Triple Screw mi připomínalo nějakou chutnou českou 11°z okolí Českého Ráje.

Američané si po celém světě dělají co chtějí. Správně se toto pivo mimo oblast Kolína nad Rýnem jmenovat Kölsch nesmí, protože se jedná o ochrannou známku z roku 1985, která byla ještě potvrzena v roce 1997. O Kölsch se pokoušejí i někteří naši domovarníci. Párkrát jsem se s ním setkal, ale věděl jsem, že se v žádném případě nejedná o setkání směrodatná a instruktivní, neboť ten pravý Kölsch se vyskytuje právě jen v německém Kolíně a jeho okolí. Uvažoval jsem intenzivně o návštěvě tohoto města, ale měl jsem štěstí. Říční loď, na níž jsem pracoval zakotvila v Kölnu na své trase z Vídně do Amsterdamu a zpět hned dvakrát.

Svůj prvý nefalšovaný Kölsch jsem si dal v nedalekém Koblenz, kde jsem usedl do zahradní hospůdky po náročném odpoledni, kdy jsem se pokoušel v džungli drahých obchodů s hadrami objevit místní pivní značku a potravinářský obchod s lahváči. Koblenzské pivo se donedávna jmenovalo Königsbacher, dnes Koblenzer, jeho ochutnávka však žádné příjemné chuťové zážitky nepřinese. Mnohem lepší byl sezónní polotmavý speciál s malého lokálního pivovárku Maxmilian. Po jednom půllitru moku, který měl skoro 7% alkoholu jsem si objednal Kölsch s názvem Früh. První, co mne velmi překvapilo bylo, že mi vrchní, který mi velice připomínal ostravského filharmonického hobojistu Foltýna přinesl pivo natočené do úzké dvoudecilitrové skleničky. Po hutném speciálu mi tento nápoj připadal poněkud vodnatý. Tak jsem si ještě v supermarketu zakoupil pár lahváčů Kölsche (tentokrát již v půllitru) a zahájil svou aktivní ochutnávku tohoto pozoruhodného pivního stylu.

Kölsch je opravdu znamenité pivo. Jedná se o zajímavý pivní druh, kdy svrchně kvašený mok dozrává za studena a je vyroben povětšinou z kombinace ječného a pšeničného sladu. Původně jsem očekával nějaký banánovitý weizen, avšak to bylo naprosto mylné očekávání. Podařilo se mi ochutnat Kölsch z 12 místních pivovarů. Všechny značky byly filtrované. Kölsch má velice jemnou chuť, takže by se neměl kombinovat při konzumaci s jiným výraznějším pivním stylem(IPA, APA, speciální ležák), aby vynikly jeho přednosti. V popisech onoho výrobku figurují poznatky o jeho ovocné příchuti, já jsem však nic takového výrazně nezaznamenal. Možná jen lehké náznaky. Mok je to velice osvěžující s nižší hořkostí a lehkým zrnitým dozníváním. A jako většina druhů piv si žádá ke své konzumaci i náležitou atmosféru. Třeba v  budově někdejšího pivovaru jsem popíjel Sion Kölsch ve společnosti stylového vrchního, který vypadal jako zapomenutý v době krátce po skončení 2. světové války. Dvoudecku Gilderu mi zase natočila opilá zmalovaná asi šedesátiletá hostinská v blízkosti hlavního kolínského nádraží. V krásné knajpě poblíž říčního přístavu jsem zpozorněl. Kölsch Päffgen měl mimořádný chmelový akcent, který mne skoro v onom pivním stylu rušil. Posléze jsem se však zapil a relaxován pozoroval s pobavením jak číšníci roznášejí po rozlehlé pivnici dřevěné tácy (Kranz)s malými osvěžujícími skleničkami, aby konstantně napájeli své hosty. Mladý číšník mi sdělil, že v současnosti má Köln a okolí 23 pivovarů a některé z nich dokonce stále ještě plní své výrobky do dřevěných sudů. V oné pivnici vytahovali kegy s hlubokého sklepení při teplotě asi 5°C a naráželi je přímo přenosným výčepním zařízením s kohoutkem.

Po náročné dvoudenní degustaci jsem zjistil, že jsem se do Kölsche přímo zamiloval. Nejvíce mne upoutaly značky Peters, Sester,Päffgen a Mühlen. Někomu by se mohl zdát Kölsch řidký a vodnatý, dokonce i neosobitý. Je však třeba naslouchat tomuto pivnímu stylu, co se nám snaží sdělit a teprve pak si o něm udělat vlastní mínění. Nejlépe ovšem přímo v Kolíně nad Rýnem.