Jak už jsem předeslal pivovarská hospůdka v Horce u Olomouce má zřejmě pouze sezónní provoz, tak jsem musel vzít zavděk pivem z petky.

Polotmavý ležák zvaný Hanácká Vídeň je vařený ze tří druhů sladů a dvou odrůd žateckého chmele (předpokládám, že je to Červeňák a Sládek). Je to poctivá 12°se 4,9% alkoholu. Barva příznačně polotmavá, tak nějak by vizuálně Vídeň měla vypadat. Vůně tohoto piva naprosto koresponduje s jeho chutí. Lehká zaoblenost, což k tomuto stylu přísluší, jinak však slušná hořkost a příjemné chmelové aróma. Ocásek nahořklý bez stopy po ovoci nebo excesivním karamelu. Vcelku pitelné pivko, u kterého by se dalo vydržet celý večer, kdyby však u nás nebylo skoro 300 dalších pivovarů k otestování.

Hanácký Rauchbier je docela jiná kapitola. Již od pohledu mne šokovala jeho kalná a naprosto neprůhledná barva. Zhruba takový odstín mívají podzimní kaluže. Jsem však na leccos zvyklý, takže mi to nevadí, zejména když si uvědomím kolik je v kapalině vitamínů řady B. Pěna zpočátku vypadala vydatně, ale velice brzy šla dolů. Ve sklenici tudíž zůstal jen kalný mok. Už při úvodním loku mi připadalo, že piji divoký a nevybouřený pivní burčák. Plno CO 2, což pivu sice dodávalo říz, ale bránilo v rychlejším polykání – tudiž pivo nepříliš vhodné na plašení žízně. Dotyčný Rauchbier je vyroben ze čtyř sladů a ačkoliv údajně je tam toho nakuřovaného jen trocha, byl nepřehlédnutelný. Pivo mělo charakteristickou koželužnou příchuť, což má zpravidla, když se dodá nakuřovaného sladu jen špetka. Při vyšším obsahu rauchu už pivo dostává nádech komerčních uzenin. Hanácký Rauchbier je vhodný pro znalce, laika může odradit jeho hodně nefiltrovaná barva.

V létě možná budu mít možnost okusit Melichárka na čepu.