Od roku 1874 se ve velkopopovickém pivovaru určitě hodně změnilo.
Já tyto změny pozoruji od počátku 80. let do současnosti.
Mám krásné vzpomínky na žižkovské „čtyřky“, které stály tenkrát doslova na každém rohu ve zmiňované čtvrti a nabízely vedle vzorně natočeného Kozlem 10° i 12°také delikátní pivní chuťovky za pár korun.
Taky si někdy vzpomenu na opěvovanou brněnskou pivnici U kata s kozlem na čepu, kde jsem paradoxně nikdy nenašel volné místo a lahváče (tenkrát novinku Kozla 11°) jsem si kupoval v šatně.
A jakou jsem měl radost na jaře roku 1988, když jsem se na svém tehdejším pracovišti v NDR (DDR) dozvěděl, že Kozla začnou čepovat v naší sídlištní restauraci U hodin!
Je to už dávno a dnes je situace naprosto odlišná. Zatímco kdysi (dnes už téměř před 40 lety) když jsem na hospodě spatřil logo Velkopopovického Kozla, propadal jsem nelimitovanému nadšení, dnes se naopak podobně dekorovanému podniku spíše vyhnu. 10° i 11° jsou piva naprosto bez chuti a když jsem se před léty dozvěděl, že tato značka zvítězila na jakési prestižní americké potravinářské soutěži, vytvořil jsem si názor nejen na časem zpotvořenou českou pivní značku, leč také na podobná, dle zveřejňovaných výsledku celkem nevěrohodná klání.
V centru Prahy mívali Kozla na čepu v restauraci U Betlémské Kaple. 3 Kčs za půllitr. Tenkrát se ještě mohli v našem hlavním městě běžně stýkat valutoví cizinci s místními obyvateli. Byl bych zvědavý, kolik by stálo toto pivo v podobných prostorách dnes.
Nejvěrnější Baštou Kozla je údajně knajpa U Černého vola, která stojí docela blízko Pražského Hradu. Zdejší obec štamgastů si provoz klasické pivnice udržela přes bolševicko-kapitalistické běsnění až do současnosti.
Ale i tam vznikají problémy. Lokální hosté jsou roky navyklí na Kozla 12°, který se dnes jmenuje velebně Mistrův Ležák. A právě tuto značku jim chce zlosyn (nebo zlodcera) v dohledné době zrušit. Odborně se tomu říká optimalizace výroby.
Nicméně Velkopopovický Kozel slaví letos 150. výročí svého založení. K této události uvařil speciální pivo, které nazval HOP 4. Jedná se o vylepšený ležák (IPL), který, jak již jeho název napovídá, obsahuje hned 4 odrůdy chmele – Vital, Agnus, Saturn a Juno. Patrioti budou mít radost, že se jedná výhradně o české plodiny.
HOP 4 je takto aromatický, slušně nahořklý a celkem plnotučný.
Není nejhorší, i když já dávám přednost single hopům.
Zmíněné pivo je třeba vyzunknout do dna, aby se naplnila moudrost lidového rčení:
„Neříkej HOP (4), dokud jsi nedoskočil.“
Nechci se chlubit vlastním peřím, ale opět jsem přesně uhádl jednotky hořkosti - IBU 38.
Hop 4 je bezesporu dobrý počin, další fungování japonsko-českého hybridu však nevidím příliš optimisticky.