Ne, nedělám si srandu. Bez alkoholu vskutku nejde žít. Ale stejně tak platí, že nic se nemá přehánět.

Můj kolega to nedávno přehnal. Zapařil na Pivních slavnostech v Hlučíně kde se nevyhýbal ani kořalce a probudil se druhého dne ráno zničený a zmuchlaný na záchytce v Karviné. Jak se tam dostal si vůbec nepamatoval. Vzhledem k jeho věku 62 let se z následků tohoto alkoholického excesu léčil několik dní.

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán! Já osobně jsem takto ujel pouze jedenkrát v životě po oslavě mých 25. narozenin kdy se párkrát na ulici vymrštila dlažba a praštila mne do obličeje. Jezdil jsem celou noc tramvajemi z konečné na konečnou a po cestě jsem ztratil peněženku a hodinky. Bylo to začátkem března a já jsem ´měl velké štěstí, že jsem venku nezmrznul. Takové štěstí neměl můj mladší spolužák ze střední školy, který o Velikonocích zemřel v příkopě na podchlazení organismu a selhání srdce. Bylo mu 17 let….

Dodnes na své noční extempore vzpomínám a nechápu, že někdo může tohle zažívat několikrát za měsíc nebo dokonce každý den. Alkoholické historky jsou úsměvné a lidé je rádi vyprávějí i poslouchají. V naší kultuře je většinou hrdina ten kdo vypije na posezení 15 piv a pak se jde dorazit ještě někam do vinárny kde sbalí sexuální partnerku na zbytek noci. Zdravé tělo snese hodně, ale organismus se etanolem amortizuje. Ubývají mozkové buňky a ani sociálně na tom není opilec nic moc. Podle amerických studií není alkoholikem ten, kdo vypije denně pět nebo deset piv, nýbrž ten komu pití vadí v práci a osobním životě. Pak už je většinou pozdě snažit se svou pravidelnou alkoholickou intoxikaci zkrotit. Je českým národním obyčejem do pití piva občas zazdít izolovanou štamprli. Chlastat však oba druhy pití současně, případně si nalévat rum či jinou lihovinu přímo do piva je prasárna, která se může lehce vymstít. Játra snesou taky svoje a mají úžasnou regenerační schopnost. Jakmile však ztratí svou toleranci a začnou tvrdout, je zle.

Mé tehdy 45 leté kamarádce diagnostikovali cirhózu jater v roce 2009 a hned ji nekompromisně dali pouhý rok života. Přežila čtyři. Ale jaký to byl život? V akutní fázi varixové zvracení krve a bolestivé invazivní lékařské zákroky. Přísná dieta, permanentní nevolnost, oteklé končetiny, popraskané cévky v obličeji a žluté bělmo. Později lámavost odvápněných kostí a upoutání na lůžko, případně invalidní vozík. Strašné konce. Čekala na transplantaci, ale smrt byla rychlejší. Možná, že to bylo pro ni vysvobození.

Proto všichni kdo holdujeme posvátnému pěnivému moku mějme na paměti, že pijeme proto abychom se povznesli a nikoliv upadli.