To je motto bělehradské ochutnávkové pivnice Samo pivo, kam jsem se zase včera vypravil 

Rozhodl jsem se ochutnat britskou alternativní pivní scénu, tak jsem začal s Black Ale Wild Raven z pivovaru Thornbridge. Celkem slušné, přijatelně hořké a se svými 6,5% alk. I docela výživné. Zaujal mne kohoutek s pestrobarevnou etiketou italského pivovaru, který se v Samo pivo prezentoval světlým ležákem Birra Antoniana. Píší světlý, ale je trochu dost do Vídně. Plná chuť, ale jinak nic mimořádného. Mnohem lepší než čabrajda Peroni, ale s tím, co jsem měl možnost ochutnat loni v Civitavechia to nelze srovnat.

Britské ostrovy jsou známé tím, že jejich obyvatelé mají v oblibě nízkoalkoholická piva a údaje o příslušných procentech se lze dočíst přímo na pípách. Proto jsem si objednal Pale Armadillo z pivovaru Tempest B.C., které obsahovalo jen 3,6%. Trochu přechmelené, ale jinak svěží. Nejen Britové, ale i já postupem času přicházím na chuť slabším mokům. Jestliže je v tom progrese, může se stát, že mi za cca za 20 let za příští války a nedostatku surovin nebude vadit nějaká ta dvojka nebo čtyřka…..

Porter Old Engine Oil chutnal typicky porterově – hořkonasládle s typickou vůní. Pivovar se záhadně jmenuje Harviestoun, podle mne angličtější by bylo Harvest Stone. Po porteru přichází řada na Oatmeal Stout z londýnského podniku Fourpour. Opět klasika, ale upřímně řečeno, pil jsem již lepší. Nejvíce mi asi chyběla smetanová trvanlivá pěna. Docházejí dináry, tak je další konzumaci nutno dobře rozvážit. Vítězí ejl od Moora. Pivovar si určitě zakládá na důsledném chmelení. Nad výčepem visí cedule se slovní hříčkou: We like it moor hoppy a též zen koánovské moudro Hoppiness = Happiness (chmelovost je veselí nebo štěstí). Na závěr hodlám opět trochu experimentovat a tak si kupuji jihoafrický lahvový pšeničňák. Ale zrada. Pivo je uvařeno v Mnichově a žádná indicie nenasvědčuje jakoukoliv souvislost s černým kontinentem. Vrchní blouzní něco o licenci, ale já si myslím, že by zákazník, zejména výkonný jako já neměl být klamán.

Samo pivo je nálevna s 21 kohouty, zajímavými pivy a snahou působit světově. Barman byl k mému přání poslechnout si mou oblíbenou bosenskou kapelu Bijelo Dugme dost zdrženlivý a mne napadlo, zdali nemá práce v takovémto podniku, který je vzhledem ke své cenové politice určen spíše cizincům vliv na lokální patriotismus. Jestli tady přijedu i napřesrok doufám, že přibude nějaký nový srbský minipivovar.