Stává se mi to v poslední době celkem běžně. Vstoupím do hospody a výčepní nikde. Vtom se od jednoho ze stolů zvedne civilní postava, která vleze za pípu a otáže se co si přeji…

Možná je to fenomén současné doby – šenkýř, který splývá z okolím. Pomiňme klasickou osobnost prvorepublikového smokingového vrchního zlomeného v pase. I socialistický pan (příp. soudruh) vedoucí v původně bílém pracovním plášti pokecaném omáčkou a s neodmyslitelnou tužkou za uchem působil dojmem, že do výčepu patří. Žádná uniformita, jen jakýsi znak příslušnosti k jistému cechu. Vypadá-li personál restaurace jako řadoví hosté, něco není v pořádku. Pamatuji si březen 1983, kdy jsem zavítal do nálevny IV. cenové skupiny v Háji ve Slezsku. Knajpa U Nádraží byla útulná, navíc tam obsluhoval nejspíš přesluhující důchodce v takřka historickém číšnickém fraku a s motýlkem. A jak dokázal načepovat obyčejnou opavskou 10°! Současní výčepní v pomalovaných tričkách a vyšoupaných džínách rozhodně svému podniku dobrou reklamu nedělají.

Hospoda poskytuje služby a má svá pravidla. Tuto skutečnost jsem poměrně detailně rozepisoval ve své knize Život na obou stranách výčepu. Stát na služební straně výčepu je určitý druh privilegia a takto poctěný jedinec by si této skutečnosti měl vážit. Místo výčepního (i výčepní) je samozřejmě za výčepem, případně mezi stoly zákazníků, občas v přilehlé kuchyni, ve skladu či pivním sklepě. Usedat za stůl k hostům si obsluhující personál snad může dovolit jen na výslovné přání obsluhovaného zákazníka. Debatovat u stolu se štamgasty nebo dokonce s nimi hrát karty svědčí o zvlčilosti číšníka či servírky a vrhá podivné světlo i na majitele příslušného podniku, který si tyto věci nedokáže pohlídat.

I v případě, že výčepní je hostův vrstevník s evidentně podobným vkusem ohledně účesu, oblečení nebo třeba i hudby, v žádném případě by ve službě neměl přejít na důvěrné tykání či jiné familierní manýry. K tomu pochopitelně může dojít až po skončení pracovní doby. Přijat od zákazníka jako pozornost štamprli kořalky je sice proti zákoníku práce, v praxi to však nevadí, jen by konzumace alkoholu neměla mít negativní vliv na výkonnost a spolehlivost vrchního. Pozor! Někteří filutové si mohou do skleničky nalít místo borovičky čistou vodu a drink si nechat proplatit.

Hospoda je demokratické zařízení, ale i tady má nezřízený liberalismus své meze.