Skandinávie je prohibiční kraj. Prodej alkoholu je přísně kontrolován a omezován státem a samotný chlast je tam drahý.

Když jsem byl naposledy ve Stockholmu v roce 1990 ze švédských piv byl běžně k dostání jen Pripps a Spendrup, vzácně též Falcon z Falkenbergu. Dnes je nabídka i přes prohibici určitě mnohem širší, zájemcům o švédské pivo mohu doporučit obchod Ikea, kde v bufetu mívají příležitostně švédské průmyslové lahváče.

V jednom vídeňském krámku jsem nedávno zahlédl láhve s neznámou etiketou. Myslel jsem, že se jedná o nějaké výrobky jednoho z mnoha rakouských pivovarů, které ještě neznám, nakonec se však ukázalo, že se jedná o pivo ze Švédska. Tak jsem zakoupil dvě třetinky plněné v pivovárku Oppigards ve městě Hedemora.

Prvním degustovaným vzorkem byl Single Hop Pale Ale. Bohužel na etiketě nebylo uvedeno, jakého druhu chmelu bylo při výrobě toho ejlu použito.  Pivo vesměs vkusné, nebál bych se dokonce říci lahodné . Tak nějak si představuji svrchně kvašené pivo. Chmel, slad i kvasnice v lajně, síla tak akorát, dokáži si představit jak Oppingards popíjím někde v hospůdce na Gottlandu (takový ostrov opravdu ve Švédsku existuje a nemá nic společného z našim zlatým slavíkem), jen ta cena by asi byla dosti vysoká. Oppigardska  IPA už tak výborná nebyla. Prostě chmel a zase chmel.Jinak ale dávám Oppingardsu jedničku. Skol!

Když tak píšu o  skandinávském pivu. Chtěl bych někdy ochutnat pravé finské Sahti. Pivo z nesladované pšenice vařené s jehličím a zakvašené pekařskými kvasnicemi. Pil jsem doposud jen jeho polskou verzi a ta byla vynikající.