Každý lodní turnus mívám krátkou přednášku o pivu ve které se snažím ignorantské americké důchodce pivně vzdělávat.

Pár obecných vět o pivu a pak názorná instruktáž jak pivo ochutnávat. Nejdříve barva, hustota pěny. Pak vůně a dále už samotná degustace. Krok jedna: usrkněte trochu testovaného piva a držte v ústech. Polkněte. Čekáme na doznívání, což je v degustaci velmi důležité. Krok dva: Nabereme si piva na plnou hubu, abychom obsloužili i chuťové pohárky na kořenu jazyka a na horním patře. Polkneme. Krok tři: Nabereme opět na plnou hubu….(smích)

Hosté se baví, ale jinak si myslím, že je to stejně mlácení prázdné slámy. Doma se zase určitě vrátí ke svým Millerům Coorsům. A tam určitě není co ochutnávat.

Včera však ke mne přistoupil jeden asi 65 letý Američan a začal se se mnou skutečně bavit o pivu. Říkal, že už asi 4 roky nepije alkohol ( nejspíš vyléčený notorik), ale že jeho nejoblíbenějším mokem býval produkt z jakéhosi malého pivovárku v Michiganu, který se jmenoval Kentucky Bourbon Oak Cask Stout. Čili barrigové pivo dokvašované v dřevěných sudech po bourbonu. Vyprávěl to tak poutavě, až jsem na něj dostal chuť. Mimoděk jsem si vzpomněl na podobný druh piva z Kostelce, který dokvašoval v sudech po španělském červeném vínu.

Pak mi onen dobrý člověk řekl, že na současných mnohých pivech se mu nelíbí jejich aromatická přechmelenost.Já si osobně myslím, že taková APA bude brzy už výhradně evropský výrobek než se tato móda přesune třeba do Asie.

Takže i v Americe žijí vzdělaní pivaři a bohužel i vyléčení alkoholici.