A to i v případě, že absolvuje cestu přes Atlantik, tudíž musí být náležitě konzervovaná.
Výrobky „mini“pivovaru Flying Dog pronikly do Evropy poměrně masivně. Někoho upoutají brutální comicsové etikety, kdo chce jíti dále do hloubky, hodnotí značku teprve podle chuťových kvalit. Asi o třech vzorcích z onoho pivovaru bych mohl prohlásit, že představují americký průměr (Američané by možná řekli i „mainstream“), ovšem další testovaný kus – Snake Dog Farmhouse IPA mne docela mile překvapil.
Už vůně tohoto svrchně kvašeného piva byla „teplá“ a přírodní. Mok není nepřístojně parfémovaný americkými aromatickými chmely, které se těší dnes i u nás velké a často snad i nezasloužené oblibě. Snake Dog je klasická IPA, ovšem lehce tmavší barvy s velice příjemnou hořkostí. Dle etikety jsem se dopátral původu těchto kladných atributů. Tato IPA je totiž vyrobena vedle ječného sladu též z žita. Žito může pivu jen prospět, samozřejmě není-li do něj přidáno v enormním množství. Žitná piva se běžně vaří ve Východní Evropě (Rusko, Ukrajina), u nás se s touto metodou prozatím experimentuje a výsledky jsou často rozpačité (Samson, Regent). Nemohu zde opět nezmínit černočerného Negra z přerovského Parníku, který se snad stal příkladem naší žitné pivní cesty. V USA jsem nejlepšího žitňáka pil v miamském brewpubu Titanic (Captain Smith Rye). V degustované ipě se žito projevovalo velice decentně, nicméně dalo truňku ten správný naturální charakter. Hutnost a výživnost zase zajišťije obsah celých 7,5% alkoholu. Snake Dog tak přijde k chuti za dlouhých zimních večerů i při letním slunovratu.
Nemůžu si pomoci, ale cítím na těchto stránkách jakousi dlouhodobnou latentní averzi k pivu typu IPA (či American IPA), ale netuším, z čeho pramení. Sám mám totiž ipy velmi rád, zejména v jejich „imperial“ podobě. Samozřejmě to neznamená, že každá ipa bude dobrá, ale pivo je třeba posuzovat kus od kusu. V česku se pijí dobré ipy i horší, ale to platí o každém stylu, nemyslím si, že by zrovna ipa u nás byla pověstná zvýšeným výskytem vadných pojetí (ať už českých, nebo zahraničních), spíše naopak (ačkoli s např. Beskydskou sedmnáctkou už ztrácím trpělivost…). Každopádně je to celosvětově jeden z nelépe hodnocených stylů (spolu se stouty a qadruply) a – bůh mi to odpusť – ležáky nachává daleko za sebou (i když veřejné mínění není rozhodující). Je to styl značně hořký a vyvoněný, v tom by neviděl apriori nějaký problém. Vždyť je to krásná vůně. Ale fakt je, že by neměla být na úkor ostatních chuťových vjemů, jako mi to trochu příjde u aktuálního Vyškova IPA 15, který sice voní znamenitě, ale trochu mi tam schází sladové tělo. Ale jinak intenzivní chmelová vůně je myslím pozitivní estetický jev. Pil jsem nedávno ipu I Beat You od Mikkellerů, čepovanou u nich v baru, 9,75% alkoholu a voněla naprosto surově, jako když člověk otevře sáček s chmelem ještě před tím, než to hodí do chmelovaru. A byla to nádherná záležitost. Člověk to může pít i po čajových lžičkách, a užije si to.
Osobně nemám nic proti stylu IPA,stejně jako proti mildu, porteru, stoutu atd. Dokonce jsem jej ve světě popíjel již v době, kdy si čeští pivaři mysleli, že to je jen součást stavebnictví. Stejně jako u některých minipivovarských ležáků mi však vadí když je toto pivo přesyceno aromatickým chmelem. Jestliže jsem v roce 2001 řehtal blahem při popíjení dunedinského piva Emmerson´s (NZ), o sedm let později jsem se k této značce již stavěl zdrženlivěji. Dle mého názoru má být pivní chuť kombinací chmelu, sladu a kvasnic (voda je sporná, ale myslím, že i ta může chuť piva ovlivnit). IPA je u nás v současnosti módní záležitostí a její produkce, zejména na frontě homebrewingu je podmíněna hodně faktem, že se dá uvařit (a hlavně dozrát)i v dosti domácích podmínkách. Za pár let může frčet třeba Lambic. Proto se také snažím hodnotit ipu pokud možno komplexně a nejen podle toho, kolik do ní sládek nasypal Cascade, Chinooku nebo Amarilla.
já mám piva ve stylu IPA hodně rád, v CZ už to pár pivovarů slušně umí, jiné se to za pochodu učí a jiné ještě hledají ten správný poměr, když se IPA povede, tak je to skvěle komplexní chuťový zážitek. Nicméně žádný CZ pivovar se zatím ani nepříblížil tomu, co se vaří v tomto stylu za dobroty v UK v tamějších řemeslných pivovarech, snad jen Matuška a Břevnov, a to ještě záleží na várce. Zvědavý jsem na brněnského Lucky Bastarda, tam je velký potenciál, ale ještě jsem se k jeho pivům nedostal.
Od Flying Dog jsem ještě nepil „průměrné“ pivo, ale zatím jsem ochutnal jen 4 druhy, největším zážitkem byl jejich Gonzo Imperial Porter – intenzívní ovocná vůně evokovala něco úplně jiného, než byla následná skutečná chuť piva – to bylo nádherné překvapení, teď mě napadlo, že si pár kousků určitě koupím na Vánoce. Obchodní sdělení – Segal má ten kousek o 6 kč levnější