Budou to asi už dva roky, kdy se minipivovar v Dolním Sklenově zbavil svého starého zařízení (bylo instalováno v restauraci Beseda v Osravě- Heřmanicích) a po rekonstrukci rozšířil svou výrobu.

Hukvaldské pivo s tradicí ze 16. století, které vstalo z mrtvých více než po 30 letech koncem roku 2003 vyvolávalo mezi pivaři vášnivé diskuse. Jejich předmětem byla samozřejmě chuť dotyčného piva. Zejména ve 12° byl cítit charakteristický, leč pro mnohé pivní estéty nepřijatelný ocásek jakési lokální ušlechtilé plísně, podle kterého bylo Hukvaldské naprosto nezaměnitelné. Mám dojem, že v průběhu 10 let byl tento fenomén dosti progresivní a mnozí jeho ctitelé postupně na pivko z Dolního Sklenova zanevřeli. Rekonstrukce slibovala změnu a já až minulý týden dostal příležitost se do inkriminované obce vypravit.

Tradiční pohostinství u autobusové zastávky je útulnost sama a minipivovar jeho atraktivitu jenom zvyšuje. Dorazili jsme krátce po 15 hodině v sobotu a záhy jsme byli rádi, že jsme se neopozdili. Ve výčepu bylo brzy plně obsazeno. Ačkoliv logo nad vchodem do knajpy ještě svědčí o přítomnosti Radegastu, myslím, že tato proradná značka z pípy konečně zmizela. Sklenov začal vyrábět „deset a půlku“, což je údajně skoro jedenáctka, ale těch pár desetinek ji stále chrání před zařazením do vyšší daňové třídy. Trochu mne vadil půllitrový kalich od Kozla a vzpomněl jsem si na povedené hukvaldské výškáče. Asi už byly rozkradeny. Malá obec chtěla být světová a k typicky českému pivnímu logu protagonisté podniku přiřadili chybný anglický nápis – yeastly beer. Když už, tak tam měl být dotyčný kvasničák označen jako unfiltred.

Kolegovi se na dotek zdálo pivo poněkud přechlazené, ale jelikož je hmat jedním z posledních smyslů vhodných k hodnocení piva (po něm je již je jen sluch a případně smysl šestý), ukázalo se nakonec, že teplota je i v mrazivém počasí akorát. Hned při prvním loku jsem se ujistil, že jsem opravdu doma ve své vlasti. Chuť hukvaldské 10,5 byla skutečně česká (případně moravská či slezská). Příjemná neagresivní hořkost kompenzovaná lahodností jemňoučké sladovo-chmelové vůně. Ta jakoby mok lehce osladila, ve skutečnosti jej však jen dělá zajímavější a chutnější. To je přesně to, co se občas marně snažím vysvětlit našim i zahraničním spolupivařům při degustacích různých značek. Tak se napij a rázem zjistíš o čem pořád dokola básním!

Dvanáctka byla velmi podobná v charakteru, výšezmíněná chuť snad trochu zaoblenější – na druhou stranu však jistá latence není na závadu, neboť není na škodu příjemnou chuť v konzumovaném pivu čas od času hledat a tak bystřit některé své smysly (možná včetně toho šestého). Polotmavá 14°měla příjemnou příchuť do Vídně, avšak ani v ní se hořkost příliš neztratila.

Hukvaldské pivo možná nově pozbylo svého letiého a diskutabilního charakteru, avšak svou současnou kvalitou se podle mne řadí mezi velice zdařilé produkty našeho regionálního pivovarnictví.