Stejně jako v případě Českého Brodu a Úval, i Horní Počernice jsem doposud znal jen jako železniční stanice poblíž Prahy.

Nicméně jsem si vzpomněl, že na podzim roku 2014 jsem v oné městské části zapařil v jednom místním bytě u kamarádky jistého hlučínského opilce.

Dolnopočernický minipivovar jsem navštívil letos v únoru a docela se mi tam líbilo. Proto jsem uvítal telefonický.tip kolegy, že nová provozovna tohoto druhu se otevřela i v Počernicích Horních. Takže Horní i Dolní! To je jako za Rakouska!

Elasťákům zakazují chlastat, takže s pivní cykloturistikou bude trochu problém, nicméně máme ještě vlaky, autobusy a motoristy abstinenty.

Pivovar Počerňák se nalézá hned naproti místnímu nádraží, takže do jisté míry supluje roli čím dál vzácnější nádražky. Hospoda zřejmě funguje už dlouho, stále ji zdobí loga plzeňských klešťenců. Interiér útulný, připadal jsem si jako v normální české knajpě. Vkusné dekorace a čistota, leč ne sterilita. Na čepu hornopočernický ležák a ale.

Přišel jsem v době oběda, tak jsem i pojedl. Sympatické bylo,.že k obědu bylo zdarma podáváno malé pivo a ne jenom nějaká kofola.

Lager byl standardní a celkem vydařený. Celou dobu popíjení mne provázela chlebovitá příchuť, která se projevovala i v doznívání. Kdysi jsem to miloval a vyhledával, dnes jsem tímto už trochu přesycený, nicméně chlebovitost je stále lepší než doznívání po spálenině nebo PVC.

Ejlík byl celkem pitný, leč lehce přechmelený. To ipa v Úvalech mne oslovila o poznání více.

Zakrátko byl lokál plný a obsluha začala trochu váznout. K mému stolu si přísedli mladí zaměstnanci jakéhosi obskurního podniku, které jsem musel poučit o státním zřízení Malajsie. Ještě před tak deseti lety bych to zvládl i v malajštině.

Polední provoz slušný, rád bych onen šantán navštívil někdy večer. Jinak značná spokojenost.

Chtěl bych, aby pivovarnická konjunktura pokračovala a já se ještě dožil pivovarů na Bečvě Horní, Dolní i Prostřední.