Budou to už 3 roky co Staropramen koupil pardubický Perštejn.

Z důvodů kovidového běsnění jsem tento fakt dlouho nezaregistroval, ačkoliv jsem se občas divil, kterak se mohly dostat pardubické lahváče do malých potravinářských obchodů. Přitom je vysvětlení tak prostinké…

V mém povědomí je zakořeněn Perštejn jako pivko až příliš nasládlé. Nebylo to to pravé pivní, avšak patřilo to k perštejnovské příchuti. Možná nějaká asociace s místním perníkářským průmyslem.

Už hezkých pár let však Perštejn chutná jinak a nebál bych se tvrzení, že se nijak výrazně neliší od běžných průmyslových piv. Lahvové pardubické je celkem fádní, u čepovaného může napomoci atmosféra hospody, kde je podávají. Já osobně, když mám v Pardubicích trochu čas, kvačím do místní pivovarské hospody. Tam si občas dám kdysi naše nejsilnější 19°pivo Pardubický Porter. (V 80. letech vařil slovenský Martin dokonce 20°, ale jeho tradice zdaleka nesahala až do 19. století).

Před týdnem jsme se souborem Empty Pipen hráli v michálkovické hospůdce V Zatáčce. Jen naiva by tam očekával na čepu Heřmanice. Chtěl jsem si objednat ostravskou desítku, ta ale z lokálního portfolia zmizela. Místo toho podnik nabízel hořkého výčepního Arnošta zrovna z Pardubic. Pivko slušně natočené při optimální teplotě na začátku produkce docela přišlo k chuti, ale při pozdější degustační analýze jsem v něm neobjevil skoro nic, co by mne jako mlsného pivopije mohlo zaujat. Prostě další konzumní značka.

Sympatická byla krom místa původu též cena – 29 Kč.

Včera jsem sledoval asi po stopadesáté legendární český film Noc na Karlštejně, kde Arnošta z Pardubic hrál národní umělec Karel Höger.

Na tomto herci, vedle viditelného rozštěpu lebky je též zajímavé, že v roce 1977 natočil jako MUDR. Sova první tři díly seriálu Nemocnice na kraji města než umřel a byl nahrazen L. Chudíkem.