Hořká píseň napěněného Trubadúra

Troubelice jsou malá obec v Olomouckém kraji. A nalézá se tam údajně nejmenší oficiálníminipivovar v republice.

Kolega Doris je pivně zcestovalý. Ze své vlastní zkušenosti zná běžně asi 90% pivovarů v naší zemi. Při jejich současném počtu to dá něco cestování. Dnes mne Doris navštívil v práci a přinesl mi na ochutnání vzácný vzorek. Bylo to troubelické pivo Trubadúr. Podle informací z webových stránek (napadlo mne, že někdejší vebové stránky mohly být registry Veřejné Bezpečnosti) se jedná o pidipivovárek o rozloze pouhých 5 m2. Stolitrová varna, podle toho také minimální roční výstav. Nicméně Trubadúr funguje jako oficiální komerční pivovárek.

Začetl jsem se do soupisu surovin, ze kterých se místní pivo vyrábí. Vůbec mne nepřekvapil hanácký chmel, když si uvědomíme lokalitu dotyčného podniku. Sympatická byla i místní voda z kopce Kárník. Zaujal mne však chmel. Hořký Premiant a klasický aromatičtější Poloraný Červeňák se dnes do piva běžně přidávají. Do Trubadúra je však dodáván i nasušený hlávkový chmel divoký, který roste rovněž na Kárníku. Vzpomínám, jak jsem si kdesi mezi Polankou a Starou Bělou někdy v září 1982 natrhal divoký chmel a chtěl jsem si z něj doma uvařit vlastní pivo. Naštěstí jsem s rostlinou donesl domů i několik živých škvorů, tak jsem celý úlovek vyhodil, což zabránilo mé časné blamáži (myslím, že jsem tenkrát chtěl vařit chmel přímo ve vodě). A hle! Divoký chmel je skutečně možno použít.

Trubadúr, který mi Doris přinesl byl nefiltrovaná světlá 13°, která byla stočena do ozdobných lahví s patentním uzávěrem a vyrytým logem Bernarda. Pivo bylo živé až moc a bouřlivě pěnilo. Barva zakalená, klasická vůně, která předjímala, že se skutečně jedná o mok z malovýroby. Zpočátku mi konsistence připadala na minipivovarský produkt trochu řidší, avšak již brzy jsem se zapil. Střední hořkost, příjemná sladovost, bohužel nemohu popravdě popsat, že jsem v pivu cíti inzerovanýl divoký chmel. Trubadúr poskytoval jen základní doznívání, nicméně se jedná o pivo, které neurazí a naopak potěší.

Trubadúři byli středověcí potulní pěvci, kteří skládali a následně interpretovali písně o lásce. Sládek pivovárku v Troubelicích se s láskou snaží vařit své pivo, které by mělo chutnat jako v časech, kdy byl svět ještě relativně v pořádku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Hořká píseň napěněného Trubadúra

  1. jo, divokým chmelem se dá pivo nachmelit, ještě za zkurveného bolševika jsme takhle jako středoškoláci uvařili naše první pivo – podle nějakého receptu ze staré kuchařky z 1. republiky jsme to vyzkoušeli – divoký chmel jsme také natrhali někde v polanecké nivě, ječmen jsem vzal babičce ze statku a droždí koupil v samoobsluze – slad jsme vyrobili velmi „odborně“ v troubě, sešrotovali na ručním kuchyňském mlýnku, uvařili v hrnci a jako otevřenou spilku použili dětskou vaničku, jako ležácký tank posloužily petky a patentní láhve…..a ejhle, ono z toho opravdu vzniklo pivo, bylo dost divoké, chutnalo jako chleba, perlilo a pěnilo jak sviňa, ale ožrat se z toho dalo :-))

  2. Zdravím Vás pane Jarošek. Na Váš článek o našem Trubadúru mě upozornil sládek Ivoš Hrdlička ze sv. Kopečka. On mi ostatně každou chvíli píše někdo ze všech konců republiky a já se jen divím, kam až se naše pivo pokoutně dostalo, protože všem říkám, že to není nic na velké vožení, a když už, tak svisle a do 10°C a netřepat!, však s ležáckým tankem v pivovaru přece taky nikdo neštěrchá a neohřívá ho… Nuže, oni to lidí vozí všelijak a všelikam. Podle článku jste měl asi pivo bez etikety, což správně nemá být. Asi to dotyčnému nevadilo, ale určitě ode mě nějakou etiketu na jiné láhvi měl. Nejčastěji ovšem vyrábím 14%. Souhlasím s Vaším názorem, že to pivo zprvu jakoby nemělo tu deklarovanou sílu. Mně osobně se zdá, že v chuti jsem posunut o jedničku dolů, že 14% chutná jako 13% apod. Ale ničemu to nevadí. Však taky mám svůj vlastní a specifický postup výroby a pivo rozhodně vybízí k dalšímu napití. A co se rozboru týče, mám ho poctivě ověřený z pivovarské laboratoře, takže žádné odhady. Akorát jsem to úplně nepochopil s tím dozníváním hořkosti. Mám senzorické zkoušky autorizované z Valtic, ale nevím, co myslíte tím „základním dozníváním“, a jestli je to podle Vás dobře nebo špatně, apod. Pokud můžete, zkuste mi to specifikovat. Koneckonců, každý chce mít tu hořkost jinou. Zároveň je ale bláhové, domnívat se, že poznáte přídavek planého chmele ve směsi 4 nebo 5 ostatních chmelových produktů. Že se planým chmelem nachmelit dá, to Vám potvrzuji, dávám ho schválně do první dávky, abych ověřil, jak moc prvotni a ještě chmelem nedotčená sladina skutečně zhořkne. Ale jaká je konduktometrická hodnota, to netuším a chmelit jen planým chmelem bych neriskoval a nemám ho ani tolik nasušeného. A nečekejte žádný úžasný senzorický profil – lesní révy jsou samozřejmě pivovarsky znehodnoceny přítomností pylu samčích rostlin. Pro mě to má spíš hodnotu, že je to prostě z kopce „od nás naproti“ a nějakou hořkost to přeci jen předá. Jo, a je to zdarma, nepočítám-li práci se sušením. Pak mám ještě vlastní minichmelničku na zahradě, ale ta stačí tak na 2-3 várky a mám tam Premianta a Sládka.
    Ale ať ze mě není spisovatel… Kdybyste něco bližšího chtěl vědět, ozvěte se.
    Jirka Hájek (a syn Franta, toho času nepřítomen)

    • Vážený pane kolego, děkuji Vám za příspěvek na mé stránky. Byl jsem rád, že jsem měl možnost Vaše pivo ochutnat. Na láhvi skutečně nebyla nalepená etiketa, ale bernardovská flaška byla opatřena visačkou, ze které bylo možno načerpat alespoň základní informace. Zbytek jsem se dozvěděl z Vašich stránek. Považuji se za pivaře samouka, ambiciózním mediálním referentem firmy SAB Miller jsem byl dokonce jednou označen za „poučeného laika“. Jakákoliv degustace je činnost natolik individuální a subjektivní, že jsem si vytvořil své vlastní termíny, které se příležitostně snažím spolupivařům vysvětlit. „Základní doznívání“, nebo jak jsem to napsal je podle mne dobře. Hořkosti rozlišuji na chmelovou, pelyňkovou a lékárenskou. V případě Vašeho piva platí pro mne ta první. Jsa amatérem (což je v doslovném překladu „milovník“)nedržím se striktně oficiálních degustačních kategorií a někdy i tzv. „senzorická chyba“ může být pro mne zajímavá, i když je mi jasné, že pivovarnictví není náhodná alchymie a sládek musí vědět, co vaří. Přidání divokého chmele do Trubadúra se mi jevilo jako velmi zajímavý počin, i když bych to samozřejmě v chuti nepoznal.Přeji Vám mnoho úspěchů do další vařby a jestli budete mít možnost, podívejte se na nový český film Česká pivní válka, kde hraji sám sebe a demonstruji své názory na globální pivovarnictví, proti kterému aktivně bojujete i Vy.

Napsat komentář k jaryk Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>