Nevlídná středa, zamračené počasí. Doma jsem našel 10 australských dolarů, tak jsem je ve směnárně prodal a vyrazil na pivo.

Prvním mým kouskem (když nepočítám dva úvodní fernety u Waldemara) byl 11°ale Hop cuk (nejsem si jist pravopisem) z čím dál populárnějšího Slezského pivovárku v Havířově. Mok hluboce hořký, který by mohli lékaři doporučovat k ustálení žaludečních šťáv místo Hofmanských kapek. Jak mám hořká piva rád, zde mi ona hořkost připadala až dosti samoúčelná. Část bych určitě nahradil nějakou zajímavou vůní. Jinak celkem dobré.

Těšil jsem se na pivo z nového pivovaru Husar v Koválovicích. V Hobitu bylo právě na čepu. Polotmavá 14°mne bohužel příliš nenadchla. Dominoval v ní zřejmě karamel, který zakulacoval chuť až do jisté malcové bonbónovosti a chyběl mi tam nějaký brutálnější osten, který může ozvláštnit i jinak docela usedlý vídeňský styl.

Slovenský pivovar Wywar z Holiče v našem regionu pomalu zdomácňuje. Včera jsem viděl v centru dokonce jeho firemní auto, takže začíná naše hospody i sám zavážet. 14°ale Anna byla samý chmel a určitě bych ji nedokázal odlišit od podobných výrobků z jiných pivovarů. Možná kdyby se smíchala s havířovským Hop cukem vzniklo by dokonalé pivo…

Po ochutnávce pilsneru Yokohama Bay od pana Suzukiho jsem naladěn na japonská piva. V české hospodě uvařil Single Hop z japonského chmele Sorachi Ace brazilský sládek. A je to skutečná pochoutka. Chmel v něm dominuje, ale je dosti jiný než chmely americké nebo novozélandské. Na první kontakt aromatický, pak však sklouzne do velice přitažlivé zemitosti. Taková trochu japonská „hlína“. Toto pivo by se dalo skutečně hodovat. Hořké značky zapíjím jedním malým medovým. Je docela tmavé barvy a i tentokrát se dost povedlo. Na cestu je si třeba připít mým oblíbeným extra hořkým. Kazbek je prostě Kazbek.

Takže únorová středa se nakonec docela povedla. Ten Sorachi Ace určitě doporučuji ochutnat…