Blues je hudební žánr a pro ty zasvěcenější též částečně i závazná dvanáctitaktová forma.
Když se řekne blues, většině lidí se vybaví tklivé tóny písní původně utlačovaných černochů. Jejich stesk po domově a rodné palmě i interpretace utrpení na bavlníkových plantážích. To je styl a atmosféra tohoto afro-amerického hudebního stylu.
Poučený laik nebo dokonce výkonný hudebník však zná i závaznou harmonickou strukturu blues. Klasická forma, která na 12 taktech používá běžné funkce tóniky, subdominanty a dominanty se dá libovolně rozšiřovat a obohacovat a erudovaní jazzmani posunuli její hranice tak, že se někdy nedá dopočítat ani původně plánovaných a zde dříve zmíněných 12 taktů.
V sobotu náš taneční soubor Oáza hrál na akci Loučení s létem v obci Hlinka na Krnovsku. O existenci oné osady jsem do tehdy neměl nejmenší tušení. Nazývá se po zesnulém slavném hokejistovi nebo po slovenském fašounovi Andrejovi (Hlinka)? Poblíž se nachází městys Osoblaha, kde jsem nikdy předtím nebyl.
Hned po příjezdu do Hlinky mne zajímalo, co přesně se má na onom místě slavit. Počasí bylo větrné a zachmuřené a tak mne napadlo, že v Hlince nikdy vlastně léto nebývá a tak se občané při plánování podobných akcí řídí kalendářem. Kopcovitý areál před kulturním domem byl zastavěn stany pro návštěvníky i pro služby občerstvení.
Přijeli jsme k připravenému pódiu asi ve 14.45, ale nikam jsme nemuseli spěchat, neboť svou produkci zrovna zahajovala bluesová kapela z Havířova, která se zřejmě kvůli racionalizaci při konečném účtování jmenovala rovněž Oáza. A spustila blues. Tady se však jednalo spíše o náladu písniček, neboť ne v každém kuse byla dodržena závazná 12 taktová struktura. Autoři jednotlivých skladeb byli různí, tuzemští i zahraniční, nicméně po půlhodině již začali bluesmani nudit. Objevil jsem funkční přívěs v barvách hanušovické Holby. Tuto značku cíleně nevyhledávám, ale když na ni narazím, příležitosti využiji. Šerák 11°v plastu za 25 Kč není nic moc, ale alespoň trochu zkrátí čekání.
Kapela Oáza+ končí a po pauze nastupuje další, která je vlastně ta samá, jen k ní přibyl ještě jeden nový kytarista. Ani se neodvažuji hádat, jak se soubor nazývá. Tklivé tóny foukací harmoniky a oduševnělé bohémské texty mne inspirují k další konzumaci Holby, bramboráku a uzeného cigára. Počasí se stále zhoršuje.
O všeobecně prospěšné pauze se dozvídám, že měla na pódium nastoupit slavná slovenská formace – hvězda TV Šlágr Duo Jamaha. Ta však údajně stále bloudí v osoblažských končinách. A tak konečně hraje naše pravá Oáza s charismatickou zpěvačkou. Přítomný starosta v klobouku Jack Daniel´s , který trochu vypadá jako jistý český herec malých rolí si ještě před našim představením posteskne, že doposud slyšel jenom blues. Tak rozjíždíme plnokrevný česko-slovenský popík.
Bohužel jen asi na půl hodiny. Duo Jamaha totiž dorazilo a je třeba vyklidit scénu Mistrům. Z důvodů vzniklého zmatku a informačního šumu jsem zmeškal příležitost focení s dnes již legendárními entertainery. Zjišťuji také, že mám na mobilu konstantně polský signál.
Duo Jamaha to náležitě rozbalilo. Hrají především naprogramované computery, ale Hliňákům to evidentně nevadí, stejně jako stále sílící déšť a divoce tančí. Slovenské lidovky, české hity i italské songy z 60. a 70. let. To vše ve striktním rytmu techno.
Naše skupina Oáza, která čítá o této sobotě asi 14 členů konzumuje ve stanu, do kterého zatéká. Catering je tady ale opravdu vynikající. Ženy v hlinkovských krojích nám nosí pivo, víno, štamprle i chutné uzeniny. Očekáváme, že za zhoršených klimatických podmínek po jamahácké produkci řady tanečníků prořídnou. Nicméně jsme vzorně nachystaní na další taneční sérii.
Avšak ouha! Opět změna. Tentokrát přichází na pódium jakýsi letitý Čechoameričan se svou americkou manželkou, půjčují si našeho bubeníka a zahajují asi hodinový bluesový recitál. Cítím jak mi nevýrazná Holba hořkne na jazyku.
Po česko-americkém jam sessionu zůstává na improvizovaném parketu asi osm vytrvalců a otužilců. Rozhodujeme se to zabalit. Místní zvukař naštěstí ještě pouští nějaké techno.
Akce se moc nevydařila a pevně věřím, že nás příští rok už do Hlinky nepozvou. Lokální občané, myslím, onu osudnou sobotu vyslechli více bluesových kompozic než za jejich dosavadní izolovaný život.